Jednou za čas mám potřebu svěřit se se svými názory na věci, které sleduji kolem sebe. Dnešní hejt a trolling jsem zaměřil na několik fenoménů dnešní doby, které pozoruji všude možně na sociálních sítích. Myslím si, že tyto bullshity (jak je nazývám v článku) deformují vnímání lidí a pohled na realitu světa.

Bullshit 1: Dělám, co mě baví

Nasadíme si růžové brýle a budeme dělat jen to, co nás baví. Recept na růžový život najdete na webu First Class, jehož smysl jsem dosud nepochopil. Snažil jsem se přečíst některé články, ale za mnoha odstavci balastu se nikdy neskrývalo nic kloudného, co by mě obohatilo. Společným jmenovatelem článků je fakt, že máme v životě dělat to, co nás baví (rozumějte „věnovat se svým koníčkům, odletět na Bali, být in a pracovat z pláže“). To je ovšem super rada. Jen mě dosud nenapadlo, jak mi třeba ježdění na kole zaplatí složenky. Druhý Jarda Kulhavý už totiž nebudu a Pepa Dressler to s kolem válí taky „trochu“ líp jak já. A vůbec mně myšlenka „dělej, co tě baví“ připadá trochu ujetá. Neumím si představit, že 8-10 hodin denně chodím do práce (která mě sluníčkově bude bavit) a co potom doma? Podle této filozofie se buď musím doma unudit a nebo se své pracovní činnosti musím věnovat téměř non-stop. A hlavně, já mám většinu svých koníčků k tomu, abych mohl relaxovat. Když se takhle podívám na své známé, kteří se možná snaží schovat za tuhle mantru „Dělám, co mě baví“, nevěřím to ani jednomu z nich. Naopak se mi pod tímto heslem vybaví jeden jediný člověk, ale ten pravděpodobně takto nikdy nepřemýšlel a jeho podnikání vzniklo z jiného důvodu než „a teď půjdu dělat, co mě baví“.

Bullshit 2: Jsem „podnikatel“, kdo je víc

Nechci polemizovat nad tím, jestli je výhodnější být podnikatel nebo zaměstnanec. Obě varianty asi mají své klady a zápory a hlavně co jeden vidí jako zápor, vidí ten druhý jako plus. Chci zde napsat tohle: Nelíbí se mi, když někdo vykonávající samostatně výdělečnou činnost tvrdí o druhém v zaměstnaneckém poměru, že je loser. Nejčastěji tohle slýchám od lidí z oboru financí a pojišťovnictví, kde vlastně ani zaměstnanecký poměr neexistuje. Je na každém z nás, jestli si zvolíme cestu podnikání nebo zaměstnání. Znám spoustu lidí, kteří vykonávají super práci pro svého zaměstnavatele, jen nikdy neměli potřebu realizovat se sami. Osobně bych chtěl být takto nezávislý, ale nemyslím si, že mám dostatečně silný podnikatelský nápad a kapitál, který by mě uživil. Znám jen pár lidí, kteří se vrhli na podnikání s nějakým svým cílem nebo snem a perou se s realitou. Vedle toho je spousta podnikatelů, kteří neměli jinou volbu než si udělat živnosťák, protože v jejich odvětví se zaměstnanecký poměr z celé řady finančních důvodů nenosí.

Bullshit 3: Jsem „expert“, prakticky jsem tohle vymyslel

Někdy se nestačím divit tomu, kolik nejrůznějších „expertů“ naše společnost produkuje. Moje povaha mi říká, že když něco neumíš na 150%, tak to prostě neumíš a do životopisu si to nenapíšeš. Narážím ale na to, že většina společnosti funguje opačným způsobem: „když to umím na 50%, tak už jsem vlastně expert a můžu si to napsat do životopisu.“ Ale jak zpívají Visáči, každý zboží má svýho kupce. A tihle experti se bezpochyby umí prodat (soudě alespoň podle toho, jak se někteří nosí a v čem jezdí). Dnešní svět je nastavený tak, že nikoho nezajímá výsledná kvalita. Důležité je umět uplést z h*vna bič a ve finále s ním ještě švihnout. A ideálně stačí o všem jen dlouze kecat bez hmatatelného výsledku. Tohle je problém, na který narážím a který neumím překonat.

Bullshit 4: Pasivní příjem a finanční svoboda

Před nedávnem jsem se nechtě dostal k prezentaci jedné pyramidy – takové té společnosti, kde je potřeba vytvářet pod sebou týmy, které tvoří další týmy a ty mají svoje týmy a kupují si něco, co ani nepotřebují… A Vy pak z toho profitujete. Dostáváte z toho pasivní příjem a Vás čeká dovolená v Bulharsku a finanční svoboda. Upřímně jsem alergický na tato prázdná hesla. Pasivní příjem neexistuje. Vždy tomu musela předcházet nějaká činnost. Lidí, kteří zdědili miliony, je málo. Každému bohatství musela předcházet nějaká práce. A když jste nahromadili kapitál, tak jste jej do něčeho investovali. Peníze se nekotí jen tak samy od sebe. Při investici do realit nestačí jen koupit dům, musíte se o něj starat, udržovat ho, hledat spolehlivé nájemníky. Pokud investujete do akcií nebo komodit, musíte tomu rozumět a sledovat vývoj trhu a nebo musíte platit někoho, kdo se Vám o peníze stará. Nic není zadarmo. Ale lidem se takové heslo velice krásně prodává. Mimochodem, žijete někdo ve „finanční svobodě“? Já si takovou situaci neumím představit, ale neříká se, že s jídlem roste chuť? To znamená, že ty peníze je potřeba stále množit, ne?

A to je konec. Snad jsem se někoho nedotkl, ale takto vidím dnešní svět. Myslím si, že lidé, kteří kdy něco dokázali, takto nikdy nepřemýšleli.