Každou první červencovou sobotu patří Holešov a Hostýnské vrchy tradičnímu bikemaratonu Drásal. Letos se jel již 21. ročník a za tu dobu moloch Kola pro život prosadil vedle tradiční trasy A na 120km trasu B na 55km a C na 37km. Letošní novinkou byla trasa OBR na 175km, která spočívala v organizačně nejjednodušším řešení – po 85km na trase A krátkou smyčku zpět na občerstvovačku na Tesáku a znovu obkroužit se závodníky áčka zbývajících 90km do cíle.

Kolo pro život je mezi cyklistickou veřejností známé svým megalomanstvím (alespoň na české poměry) a snahou vytřískat peníze ze startovného a jezdcům nabídnout méně, než pořadatelé maratonu v Horní Dolní. Startovné za áčkový závod bylo v nejnižší sazbě 550Kč bez pamětního trička, což nepovažuji za nějak nepřiměřené. V ceně je 9 občerstvovaček (z čehož jsou 4 se servisem a jídlem), celoročně značená trať, zdravotnické zajištění v podobě terénních čtyřkolek (které nečekají pod kopcem, ale tam, kde lze očekávat pády), čipově měřený čas, jídlo s nápojem v cíli a uvítací igelitka s letáky a müsli tyčinkou. Jo a z iniciativy Drásalistů jsme dostali speciální Zip-er obal na mobil a doklady. Vypadá to jako standardní závod, ale z mého pohledu jej přítomnost značky KPŽ každoročně dokáže zkazit.

obrázek06

A teď proč? Jsou to maličkosti, které Vás buď naštvou a nebo příjemně překvapí. KPŽ má systém prezentace organizovaný v pojízdných maringotkách, letos je umístili nikoliv někde do centra dění, ale kamsi do houští holešovského zámeckého parku za toitoiky. Prezentace začíná v 16 hodin, ale pamětní tričko Vám vydají ve speciálním stánku až od 18 hodin – to je super pro lidi z širšího okolí, kteří se chtějí odprezentovat cestou z práce. Zázemí závodu v pátek v 18  hodin vypadalo jako… Ehm, prostě tam bylo mrtvo. Stánek Nutrendu se sotva otvíral, náhradní duši byste tam však nesehnali (vlastní zkušenost, kterej debil by si před závodem chtěl koupit duši?). Organizace na start podle startovních čísel je vychytaná, kdo si stoupne do špatného koridoru, je mu odebráno číslo a končí. Letos se nepovedla atmoška před startem. Repráky s hudbou a spíkrem byly příliš potichu, takže jsme slyšeli jen pražského pořadatele, jak chtěl, aby si jezdci stoupli „dopředějc“. Zaváděcí motorka nejede celý závod, ale jen nájezd do terénu (některé závody objíždí celou trasu). A nakonec to jídlo. Sortiment občerstvovaček je bohatý. Jediný zádrhel jsou nápoje a jakákoliv absence sportovních doplňků. Mně osobně dělá problém takovou dobu fungovat na ionťácích nebo vodě. V puse mám umělou pachuť z gelů a tablet a rád bych se napil třeba Coca-Coly nebo Birellu. Vysypat na občerstvovačky pár škatulí s Anticrampem asi také nikoho nezruinuje. Obzvlášť, když sponzorem KPŽ je právě Birell a Nutrend. V cíli pak dostanete jídlo z KPŽ karavanu. Výběr jako čočka, těstoviny, sladké knedle nebo vepřový guláš z párku vypadá lákavě, ale nedá se to žrát. Po 120km a mnoha hodinách utrpení nemáte na výběr alko-nealko, ale jen Birell nebo Birell Radler. A to jsou ty maličkosti, proč budou lidi na KPŽ neustále nadávat.

K mému výkonu lze říct jen to, že jsem si jej pěkně podělal a prožil jsem si ke konci patřičné peklo. Čas o hodinu horší než vloni ani nestojí za zmínku. Prostě jsem se opět nechal unést atmoškou a napálil jsem start. Do toho jsem před závodem ve strachu z hlaďáku snědl více, než bylo potřeba a tělo tak mělo na práci ještě tohle. První půlka se jela dobře a v Jarcové jsem byl za stejnou dobu jako vloni. Ve výjezdu na Pržno se to nakonec zlomilo. Nohy by šlapaly, ale od určité tepovky jsem cítil vyčerpání. Navíc mi bylo pěkně blbě z ranní dietní chyby a dál a dál jsem se do sebe snažil nacpat aspoň krajíček chleba se sádlem nebo trochu gelu a tekutin. U chaty na 95.km jsem byl „jen“ o půl hodiny pomalejší než vloni, ale opravdové peklo se dostavilo ve výjezdu z Fryštáku, kde mi dělalo problém šlapat i tlačit kolo. Jinak trať byla suchá a rychlá. Celý den se honily bouřky, ale mě se úspěšně vyhýbaly. Sprcha přišla zrovna v momentě, kdy jsem projížděl lesem, takže mě to jen příjemně osvěžilo.

obrázek10

Pochvala patří určitě všem dobrovolníkům na trati a samozřejmě Drásalistům na občerstvovačkách. Taky se mi moc líbil nápad umístit na Troják spíkra, který na občerstvovačce zpovídal projíždějící závodníky. Hned to dodalo závodu na prestiži. Doufám, že příští rok tu osmičku konečně pokořím!