První červencová sobota patří v kalendáři Kola pro život tradičně Drásalovi – jednomu z nejstarších maratonů horských kol u nás. Z dříve jediné trasy na 115km se Drásal rozrostl na sobotní cirkus fitness jízd, dětských závodů a 4 tratí dospěláckého závodu. Co by jinde zabralo celý víkend, to dokáže KPŽ spláchnout za jednu sobotu. Já jsem se letos účastnil klasicky kategorie A (115km).

Ani tentokrát se mi nepodařilo pokořit mou osobní hranici 8 hodin. Závod se jel skvěle, nohy šlapaly jako hodinky. Trať byla suchá a místy až moc prašná, ale na druhou stranu se dalo jet rychle. Horko pocitově nevadilo. Všechno šlo skvěle do poloviny závodu. Bohužel se opakovala stejná situace jako vloni na Drásalovi a letos na Šele. Moje tělo odmítlo vstřebat občerstvení, které jsem dodával během jízdy. Vyčerpaný jsem se doplazil na občerstvovačku na Prženských pasekách, kde jsem závod zabalil. Viděl jsem dvojmo a nebyl jsem schopný ani pít. Nohy byly relativně čerstvé. Budu muset změnit celou přípravu a ideálně si najít někoho, kdo mi pomůže s tréninkem. Jako hobbík si můžu objíždět padesátky, ale pokud chci překonávat své možnosti na maratonských distancích, už to asi vyžaduje trochu trenérské vědy.

drasal2

Co se týče zajištění tratě a celého závodu, vidím zde velký prostor na zlepšení:

  • Lepší značení v terénu – celoroční drásalovské značení je super, ale byly místa, kde prostě chybělo a ne každý závodník je trati znalý jako já. Na louce prostě šipku nenakreslíte a na řadě míst měly být nainstalovány dočasné terčíky a fábory. Několikrát jsem před sebou viděl závodníky, kteří přejeli odbočku nebo nevěděli, kam pokračovat. (Typicky výjezd na louku před Lázama, kde jsou letos od aut vyjety stopy dvěma směry. Za občerstvovačkou Lázy by mě zajímalo, kolik závoďáků jelo v esíčku dolů do Mikulůvky – tam značení bylo ukryto pod nánosem štěrku, chyběl i pořadatel. A asi o půl kilometru dál je vlevo nájezd do terénu, který skupinka tří závoďáků přede mnou přejela.)
  • Více pořadatelů na trati – na úseku, kterým jsem projel, bylo několik míst, kde bylo jasné, kam odbočit, ale přítomnost pořadatele by zde zvyšovala bezpečnost závodníků. (Sjezd k Říce, kde se jede velice rychle a letos jsem tam nikoho nepostřehl, křížení lesní silnice Tesák-Rajnochovice, kde je horizont nebo nájezd vlevo na asfaltku před Rajnochovicemi, zmiňované esíčko v Lázech,…)
  • Lepší údržba trati – mám na mysli vzít křovinořez a prosekat před závodem několik málo úseků, které jsou totálně zarostlé, popřípadě vymyslet alternativní cestu tam, kde je z nějakého důvodu překážka, či překážku odstranit a vyčistit trať od zbytků těžby dřeva (tradiční bahnité úseky za Lázama nebo pěšina před posledním sjezdem do Jarcové). Týden dopředu jsem pořadatelům hlásil neuklizený úsek u Čečetkova, který zůstal bez zásahu.
  • Zamyslet se nad stavem současné trasy – mnoho úseků za ty roky, co je Drásal Drásalem, změnilo svou tvář a stávají se například nesjízdnými nebo naopak nebezpečně rychlými. Vhodným adeptem na změnu by mohla být nesmyslná asfaltová zajížďka do Fryštáku nebo závěrečný sjezd do Žop, kde vyčerpaní závodníci dosahují příliš velkých rychlostí. Úsek kolem Kelčského Javorníku, sjezd na Klapinov nebo úsek před Jestřabím má také nejlepší za sebou. Inspiraci bych hledal například u pořadatelů Šela marathonu, kteří se nebojí postavit pro závod vlastní trail.

Na adresu Kola pro život se letos nemá smysl vyjadřovat a je nevhodné hodnotit závod podle obsahu startovního balíčku, který na Drásalovi představuje igelitku plnou letáků bez jediného gelu nebo tyčinky. Pamětní tričko za 150 Kč, které v dřívějších letech nosilo visačku Alpine Pro, se změnilo v jakési „no name made in china“ s hodnotou maximálně tak 50 Kč. Proč pojedu Drásala i příští rok? Jen proto, abych konečně pokořil těch 8 hodin a snad i kvůli ochotným organizátorům na občerstvovačkách. Chápu, že uspořádat závod o čtyřech distancích je pěkná makačka, ale na druhou stranu platíme docela slušné startovné. Nakonec chci poděkovat moc všem dobrovolníkům, kteří si v sobotu v pekelném vedru stoupli na trať a pomáhali se závodem – bez nich by to prostě nešlo.