Někdy v únoru jsem se v práci dostal do stavu, kdy už jsem to psychicky nedával. Moje frustrace z toho, jak jsem ve firmě zbytečný, dostala poslední kapku, když mi bylo na jedné poradě naznačeno, že jsem vlastně jen nákladová položka. Rozhodl jsem se tedy začít opravdu aktivně hledat něco nového. A jelikož jsem člověk, který neumí na cizí zapůsobit na prvním pohovoru, připravil jsem si takový malý teaser v podobě webové stránky. Web měl vyvolat prvotní zájem o mou osobu a na první pohovor mi měl dodat plusové body.

Webem to začalo…

Web, který najdete zde, jsem zvolil také z jednoho prostého důvodu. Když jste zaměstnaní a stále nejste ve výpovědi, je poněkud složité neustále se uvolňovat na pohovory a navíc se Vám nechce po večerech hledat volné pozice, posílat životopisy a dokola vymýšlet motivační kecy. Web měl fungovat přesně naopak než běžný pracovní inzerát. Měl propagovat mou osobu a práce si měla najít mě, nikoliv já ji. Web jsem propagoval výhradně přes svůj Facebook, kde jsem díky sdílením nakonec nasbíral přes 800 unikátních návštěvníků. Přes LinkedIn jsem udělal něco kolem 50 návštěv. „Call-to-action“ na webu byl kontaktní formulář nebo e-mail, který mi v nějaké podobě vyplnilo a poslalo 8 lidí. Jednalo se o několik konkrétních nabídek či pozvánek k pohovorům a jednu „dobře míněnou radu do života“. Dále jsem přes své osobní kontakty navázal spojení se dvěmi firmami, které o mě projevily zájem na základě webu. Bohužel, pouze tři konkrétní zaměstnavatelé splňovali můj požadavek na lokaci (Přerov a dojezd do cca 45 minut autem).

…pohovory pokračovalo

Nakonec jsem absolvoval několik pohovorů v různých firmách. Úroveň komunikace i výběru zaměstnanců byla různorodá. Zarazilo mě však, že u dvou firem ze tří, kde jsme se bavili o konkrétní pozici, se ke mě zachovali jako hovada a z nějakého důvodu mě uprostřed výběru již nekontaktovali. Jednou to byla firma, kde obchodní ředitel nevěděl, co dělá personalistka a já jsem jak idiot pro ně asi tři hodiny vyplňoval online osobnostní testy. Pak se mi neozvali. Asi jim zase vyšlo, že jsem introvert. Druhá firma pořád spekulovala nad tím, jestli bych měl být zaměstnanec nebo pro obě strany výhodnější švarcsystém, nicméně po druhém kole pohovorů se mi již neozvali. Nakonec mi to bylo jedno, protože jsem kývl na jinou nabídku a tak nějak přístup obou firem napovídal o tom, jak jsou seriózní. Velice dobrý pocit jsem si odnesl z jedné známé internetové firmy, kde jsme nenašli pro mě aktuální uplatnění, ale lidé včetně ředitele byli velmi příjemní.

Firmy prý nemůžou najít lidi?

Tohle je oblíbená věta v médiích. Máme historicky nejnižší nezaměstnanost, ale situace se samozřejmě mění dle regionu a oboru. U nás v Olomouckém a Zlínském kraji je nedostatek lidí na méně kvalifikované výrobní pozice a technické profese. Klasická je poptávka po obchodnících a vývojářích. Můj obor (marketing) očividně nedostatek lidí nemá – soudě hlavně podle výše mezd, které se u vysokoškoláků pohybují lehce nad zaučenou prodavačkou v Lidlu. Ano, přišly i stesky, proč jsem vlastně zabíjel 5 let života studiem. Nicméně v regionu, kde žiji, je taková situace a stěhovat se do Brna nebo do Prahy pro mě nepřipadá z řady osobních důvodů v úvahu. Jelikož se situace u mého bývalého zaměstnavatele stala neúnosnou, kývl jsem nakonec na první nabídku, která aspoň nějak splňovala mé představy o náplni práce. Hledání práce je vždy o celé řadě kompromisů a o hledání všemožných průsečíků toho, co jste ochotní obětovat. Nicméně můj čistý výdělek stále nezačíná ani trojkou ani dvojkou, což beru za svou dlouhodobou prohru.

A pár poznatků na závěr

Hledání práce je velice závislé na kontaktech. Já jsem si byl jistý v kramflecích, že mám kolem sebe lidi, kteří mě dokáží doporučit dál. Nakonec se to potvrdilo jen z půlky. Kontakty, které jsem během práce nasbíral přes BforB v Olomouckém kraji se ukázaly jako nejméně spolehlivé, ačkoliv jsem si od nich sliboval nejvíce. Dobře zafungovaly kontakty přes lidi, které jsem potkal během studia v AIESEC a to i přes to, že jsem se s těmi lidmi docela dlouho neviděl.

Pokud jste personalista a vybíráte lidi, myslete na to, co asi motivuje zaměstnance. Asi to budou na těchto nízkých pozicích peníze. A asi nebude správné něco u pohovoru navrhnout a pak to ve finále ještě snížit. Obzvlášť, pokud nemáte výměnou za peníze, co lepšího nabídnout a uchazeč své finanční požadavky stáhnul na minimum.

A když chcete s uchazečem vydrbat, jednoduše to nedělejte. V nové práci jsem totiž dostal za úkol výběr dodavatele webu a v nabídkách byla i firma, která neměla tu slušnost mi zavolat, jak dopadlo druhé kolo výběrka. Zachoval jsem se profesionálně. Firmu jsme nevybrali z jiných důvodů, ale nikdy nevíte.

Doporučte článek:Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on LinkedInEmail this to someone