Se změnou práce mě čekalo také to, čeho jsem se obával. Po čtyřech letech zvyklý pracovat na Macu jsem se musel opět přeučit na Windows. Teď už s odstupem času můžu říct, že ve srovnání s MacOS je Windows čisté zlo. Ale kdyby to všechno bylo jen o příběhu jednoho člověka, který si nechce zvyknout na Windows, bylo by to zlaté. Následující řádky nejsou hodnocením toho, co je dobře a co špatně. Je to pouze můj subjektivní pohled na věc, který je ovlivněný mým předchozím působením v IT firmě, která myslela hodně dopředu.

Čtyři roky jsem pracoval ve firmě, která svým pohledem na IT předběhla dobu. Bylo u nás běžné, že jsme často zkoušeli nejrůznější aplikace pro firemní efektivitu. Sice se jich ujalo celkem tak 5%, ale všechny byly maximálně jednoduché a v cloudu, protože pro nás bylo prioritou, aby zaměstnanec mohl pracovat z Macu, iPadu nebo iPhonu kdekoliv, kde se dokázal připojit k internetu. Jenže můj současný zaměstnavatel by všechny ty internety nejraději zakázal (nebo tak to na mě působí).

Na vlastní kůži jsem si tedy vyzkoušel všechno, o čem jsem zatím jen slyšel. Na přiděleném notebooku si můžu nainstalovat jen předem schválený software, který z použitelných programů prakticky zahrnuje jen Chrome. Na počítači tak mám vlastně jen Word, Excel, PowerPoint, Outlook, Malování, Chrome a FTP klienta, kterého jsem si vyprosil nainstalovat. Místo Total Commanderu máme nějaký program, který pojmu „user friendly“ uštědřil pořádnou facku. Většina webových stránek je zablokovaná, abychom se v práci neflákali. Nadřízený dostává měsíčně statistiku s přehledem, na jakých webech trávíme kolik času. Všechno tohle se člověk dozví nějak dopředu, takže se podle toho může zařídit.

Všechno výše zmíněné chápu u běžných „kancelářských krys“ (a teď to nemyslím tak hanlivě, jak to zní). Jenže oddělení marketingu se svým využitím počítače hodně vymyká celé firmě. Obzvlášť, pokud máte na starosti online marketing. Jelikož jsem při své práci zvyklý používat moderní nástroje, začala tím má dlouhodobá válka s IT oddělením. Respektive já konflikty nevyhledávám, ale těžko rozdýchávám, když na každý můj požadavek reagují tak, že si připadáte jako debil.

A vůbec, veškeré zaškolení do firemní „IT policy“ proběhlo tak, že mi byl předán notebook s heslem a tím to haslo. Nikdo mi nevysvětlil jak co funguje, co se smí a nesmí, jak používat notebook mimo firemní síť, jak nedejbože funguje práce z domu, je nějak povolený BYOD (bring your own device), atd. Na všechno člověk tak nějak naráží až za pochodu a odpovědí mu často bývá: „Přesný postup najdete tam a tam, tolikátý odstavec vpravo dole.“

Konec první části.

Doporučte článek:Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on LinkedInEmail this to someone