Vloni Aleš Procházka, pořadatel úspěšného Author Šela Marathonu přišel s bláznivým nápadem uspořádat opravdu podzimní závod, který udělá tečku za sezónou. Nápad se chytl, počasí se vydařilo a to bylo předpokladem k tomu, aby se Jezernické viadukty jely i letos. Viadukty nejsou dle slov pořadatele ničím jiným, než obyčejným hnojákem. Alešův slovník definuje hnoják jako „závod okolo hnoje, závod místní úrovně, na který přijedou i dobří borci a pozvednou závod minimálně za hranice okresu Přerov“. A jelikož na startu nechyběla mistryně ČR v bikemaratonu Irena Berková, jednalo se tedy o opravdový hnoják! Počasí i letos vyšlo na jedničku s hvězdičkou. Celý den bylo slunečno kolem 15°C, což strčilo do kapsy květnových 5°C z Šely na protějším kopci.

startovní číslo

Trasa závodu je pro podzimní ježdění zvolena velice ideálně. Letos se závod o pár kilometrů protáhl a jeho celková délka 46km značila přesně tu obtížnost, kterou v sezóně pohrdám. Teď v říjnu ale ideální trasa! Start se přesunul do centra Jezernice, kde se projetím obcí pokračovalo k viaduktům a podél trati do Slavíče, kde byl přichystaný průjezd historickým železničním tunelem. Tady mám jedinou malou výtku k pořadatelům – v tunelu oproti Šele nebyly louče a byla v něm opravdu tma jako v pytli, což by ničemu nevadilo. Uprostřed tunelu však byla po levé straně jakási překážka, která byla označena až na poslední chvíli a přede mnou se tam o ní zastavil jeden jezdec. Z tunelu se dál pokračovalo polní cestou do Podhoří, kde se stoupalo údolím Pekla ke zřícenině hradu Drahotuš. Tady bylo letos závodní pole díky protaženému startu již pěkně roztrhané a já jsem si mohl v klidu jet svým tempem. Vloni jsem se tam hezky utavil. Menší krize na mě přišla před první občerstvovačkou, ale rychle jsem se opět nakopl. Sjezdy jsem jel v pěkném blátě trochu na hraně a nad Potštátem jsem chytl druhej dech. Od té doby jsem nasadil tempo a až do cíle jsem předjížděl jednoho závoďáka za druhým. V cíli mě čekala super XC motanice. Z rána jsem si trasu pamatoval, takže mě zaskočil akorát schodek z pódia, který byl po dětském závodě jaksi vyšší než při „tréninku“ 🙂

na startu

Závod se letos opět povedl od počasí až po pořadatelské zajištění. Dokonce jsem poprvé vyhrál na závodě v tombole. Nebyla to sice hlavní cena v podobě výčepního vozíku Zubr s číšníkem, ale pořád dobrý. Součástí závodu byl pro děti přichystaný „maratónek“ na 11km, který startoval 5 minut po dospělých a mířil částečně po dospělácké trase. Startovné za 350Kč s pivem, dobrým jídlem, startovním číslem se jménem, spoustou pořadatelů na trati, wapkou v cíli a skvělým finišem prostě stálo za to. A dětský závod s plnohodnotnou trasou stál pouze 50Kč, takže tady je vidět, že hlavní myšlenka nebyla „napakovat se na dětech“. Super oživením byl tým Amenity-Extremsport, který svou účast kromě vítězství Ireny Berkové pojal recesisticky jako teambuilding zakončený ohněm, špekáčky a slivovicí. Doufám, že Alešovi vydrží skvělé nápady nejen pro hnoják, ale i pro Šelu. Příští rok zase! Teda v květnu na náměstí v Lipníku 🙂

Článek na mtbs.cz a fotky na FB pořadatele