Tak jako je naprogramovaný operační systém Vašeho počítače nebo telefonu, stejně tak je naprogramovaná i lidská mysl. Výhodou informačních technologií je, že v případě selhání softwaru vývojáři velice rychle naprogramují bezpečnostní záplatu, aktualizaci nebo upgrade. Lidská mysl, bohužel, takhle snadno napravit nejde. A restarty v podobě alkoholu nebo jiných omamných látek dlouhodobě nepomáhají. Na přelomu minulého roku mi tehdejší přítelkyně nastavila zrcadlo a já jsem si připustil, že se mnou není něco úplně v pořádku a že bych se měl nad sebou zamyslet.

Na začátek roku jsem si po dlouhé době naordinoval nějaké cestování a rozhodl jsem se, že je nejvyšší čas udělat profesní změnu. Pustil jsem se tedy do hledání nového zaměstnání s vidinou lepších výdělků a zajímavější pracovní náplně. Ohlasy na mou jobhuntingovou stránku byly pozitivní a já jsem věřil, že najdu něco, co mi zlepší život. Od prvního května jsem nastoupil do nové firmy, jenže změna se v mé mysli nedostavila. Vedle toho jsem těžce nesl svůj finanční neposun v porovnání s novou prací přítelkyně, což bylo zcela jistě jedním z důvodů, proč se vztah brzy rozpadl.

Rozhodl jsem se vyhledat na svůj „porouchaný software“ odborníka – psychologa. Od června do října jsem docházel asi jednou týdně na konzultace. Na jednu stranu mi to pomohlo pojmenovat celou řadu problémů, které ovlivňují mé nálady a chování. Na druhou stranu jsem v terapii neviděl žádný posun a každé sezení bylo o tom, že část mého já byla nastavená k boji s terapeutkou. Ta rozumná část, která chtěla se sebou něco změnit, většinou prohrávala. Na terapii jsem se potom vykašlal.

Těžko se „normálním“ lidem popisuje, jaké to je, když Vaše mysl nepracuje tak, jak chcete. Sám nevím, jestli se teď pohybuju v začarovaném kruhu nebo v nějaké spirále, která roztáčí čím dál horší psychické stavy. Dokážu pojmenovat celou řadu pocitů, kterými si denně procházím. Připadám si neúspěšný a málo kvalifikovaný. Jsem nesebevědomý a neodvážný. Jsem apatický vůči činnostem, které dělám. Nepociťuji zapálení a nadšení pro věc. Vše přepočítávám na peníze, které neumím vydělat. A tady se kruh uzavírá (nebo spirála roztáčí), protože ženy tohle všechno vycítí a samozřejmě se mi nedaří ani u nich… Upřímně, nevím, co s tím dál. Začínám totiž pociťovat, že mi upadá zájem i o kolo, což byla pro mě vždycky záchrana, kde jsem dobíjel baterky.

Je mi jasné, že napsat výše zmíněné je velký risk, protože tenhle web zcela jistě čtou personalisté, kteří by mi rádi nabídli práci 😉 Nebo kdokoliv z mé současné práce… Ale já jsem zvyklý dělat si věci těžší. Bez výzev bychom se neposouvali…

Doporučte článek:Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on LinkedInEmail this to someone