Rubriky
Cesty

Za teplem do Jordánska

Levné letenky a touha po teple mě začátkem února zanesly do Jordánska. Tuto poměrně neprobádanou zemi jsem měl již nějakou dobu v merku a reference od známých mě utvrdily v tom, že není na co čekat. Jordánsko je stabilní a bezpečná země, kde poznáte neobvyklou přírodu a ochutnáte vynikající arabskou kuchyni. V tomto článku se s vámi podělím o naše zážitky a tradičně i praktické rady a doporučení.

Den 1. – Jak se tam dostat?

Vzhledem k našim časovým možnostem jsme se do Jordánska vydali přes izraelský Eilat, kam zpáteční letenky seženete v pohodě kolem 1000 Kč (v akci i za 500 Kč). Do jordánské Akaby na pobřeží Rudého moře je to z letiště přes pozemní hraniční přechod otázka slabé hodinky. Z hranice do Akaby jezdí taxíky a měly by stát 12 JOD. Nás taxikář natáhl, protože neakceptoval předem domluvenou částku 20 USD a u směnárny ve městě si řekl o 20 JOD. Kdybych neměl batoh vzadu v kufru, poslal bych ho někam a zavolal místní policii. Nicméně chybami se člověk učí a na cestu zpět jsme si vzali taxík z hotelu za předem domluvenou cenu 10 JOD. První noc jsme strávili v Akabě, kde prakticky nic zajímavého není, ale dá se v ní nasát atmosféra arabského světa a v místních restauracích si parádně pochutnáte.

Den 2. – Mrtvé moře je zážitek!

Druhý den ráno jsme si v autopůjčovně vyzvedli rezervované auto, posnídali jsme falafel s hummusem a vydali jsme se podél hranice s Izraelem na sever k Mrtvému moři.

První kontakt s jordánským provozem byl mírný. Nejzajímavější bylo pozorovat vojenské palposty mířící na Izrael a stále se měnící pouštní krajinu a nadmořskou výšku. V úrodném údolí kolem Mrtvého moře jsme viděli asi největší koncentraci rajčat na kilometr čtvereční na světě.

V Google Mapách jsme si náhodně našli přístup k moři a vybavení balenou vodou jsme zamířili na nejnižší místo na světě vykoupat se ve slaném roztoku. Mrtvé moře opravdu nadnáší, nedá se v něm plavat, dá se v něm stát, je nepředstavitelně slané a je to obrovský zážitek. Po koupačce jsme se opláchli balenou vodou, ale i poté jsme měli až do večera mazlavé slané ruce. Na večer jsme se autem přesunuli do těžko specifikovatelných kopců uprostřed ničeho, kde jsme přespali u místních v malém kempu. V ceně ubytování byla i jordánská večeře a snídaně. Ticho a naprostá tma byla potom zdarma.

Den 3. – Přejezd jordánským venkovem

Po brzké snídani jsme sedli do auta a vydali jsme se jordánským venkovem do města Kerak, kde leží zbytky jednoho z největších křižáckých hradů. Samotný hrad byl rozlohou velký a impozantně se tyčil mezi okolními kopci. Zapomeňte ale na nějaké historické expozice, jak je znáte z Evropy. Dali jsme si tedy oběd a vydali se dál na jih. Tady platilo, že i cesta je cíl. Zastavovali jsme na řadě zajímavých výhledů a divili jsme se, kde všude Jordánci pasou stáda koz.

Na chvíli jsme odbočili k přírodní rezervaci Dana, kde by určitě stálo za to strávit delší čas a vydat se na trek. K večeru jsme dojeli do Petry, kde jsme měli nocleh a na večer zamluvený kurz vaření jordánských jídel. Kuchařské dovednosti jsem si moc nezlepšil, ale měl jsem možnost vidět, jak a z čeho se v Jordánsku vaří, pořádně jsem se (opět) najedl a odnesli jsme si složku s recepty. Zbytek večera jsme strávili s našimi hostiteli u tradičního čaje a povídali jsme si o vzájemných kulturních rozdílech.

Den 4. – Bájná Petra

Skalní město Petra je zapsané na seznamu UNESCO a považuje se za jeden ze sedmi nových divů světa. Petra je jordánské “must-see” a vyplatí se navštívit mimo sezónu.

Všichni mi říkali, že je to neskutečný zážitek. Aby nám jej nepokazily davy turistů, vydali jsme se na prohlídku již v 7 hodin ráno. To se ukázalo jako moudré řešení. Nešlo ani o ty turisty jako o všudypřítomné otravné prodejce suvenýrů, kteří nabízeli šátky z Číny nebo čaj. Petra je zvláštní místo, kde jsou rozesety zbytky skalních chrámů a obydlí a jeho vznik se odhaduje mezi 3. století před naším letopočtem a 1. století našeho letopočtu.

Většina turistů dojde k nejznámějším památkám Treasury a vzdálenější Monastery. My jsme se vydali podle mapy i do vzdálenějších míst a v údolí jsme nachodili 25 kilometrů.

Nakonec to byl pro mě pěkný trek v zajímavém prostředí, kde se prakticky za každým rohem objevil do skály vytesaný monument. Dojem z tohoto zvláštního místa kazili naháněči prodávající jízdu na oslíkovi a smrad zvířecího trusu. 

Po pozdním obědě jsme sedli znovu do auta a vydali se do pouště Wadi Rum, kde jsme měli zajištěné ubytování v beduínském kempu. Před setměním jsme zaparkovali v kempu v poušti a jediným problémem byl klíč od auta, který se nám zlomil za jízdy. Podařilo se mi vybrat spíše menší kemp, takže i při velké obsazenosti se nás tam sešlo tak akorát. Součástí noclehu byla i tradičně připravená večeře – maso pečené v jámě v zemi.

Den 5. – Beduíni v poušti

Únorová noc ve stanu v poušti byla hodně studená. Naštěstí na slunci bylo hned z rána teplo, takže jakmile jsme se naučili startovat na zlomený klíček, vyjeli jsme autem na prohlídku pouště. Orientovali jsme se podle mapy v mobilu a bez přesné GPS polohy by to nebyla sranda.

Zastavovali jsme si na místech, které nás zaujaly a dokonce jsme si vyšlápli/vylezli na jednu skálu, z které byla poušť Wadi Rum jako na dlani. Také jsme se na sluníčku pěkně opekli a třešinkou na dortu bylo samotné řízení v poušti, což je taky zážitek k nezaplacení, protože stačí jedna machrovinka, zapadnete do písku a máte problém.

Odpoledne jsme přejeli na veřejnou pláž jižně od Akaby a vykoupali jsme se v Rudém moři. Teplota odpovídala českému rybníku na konci srpna. Pláž nebyla nejhezčí a z místních se koupaly jen děti. Vypozorovali jsme, že místní chodí na pláž jen tak zevlovat a kouřit vodní dýmku, protože 23 stupňů je na ně očividně málo. Jak se blížil termín vrácení auta, začali jsme na poslední chvíli shánět sekundové lepidlo, abychom mohli spravit zlomený klíček. Nakonec se mise povedla. Poslední noc v Jordánsku jsme opět strávili v Akabě ve stejném hotelu jako první noc. Dopřáli jsme si vydatnou večeři, koupili suvenýry a zašli si místo piva na dýmku.

Praktické informace:

Letenky: Nejlevněji se dostanete z Vídně, Prahy, Bratislavy a polských letišť do izraelského Eilatu (WizzAir, Ryanair). Pokud máte v plánu sever Jordánska, létá Ryanair do Ammánu (aktuálně myslím z Prahy a Krakowa). 

Izraelsko-jordánská hranice: Na hraniční přechod Wadi Araba se z letiště Eilat dostanete autobusem za 4,20 šekelů. Řidič zastavuje na patřičné zastávce u kruhového objezdu, odkud asi 1 kilometr dojdete pěšky po silnici. Na hranici je potřeba zaplatit Izraelcům v hotovosti výstupní poplatek 101 šekelů + poplatek za vydání výstupního poplatku 5 šekelů. Projdete na jordánskou celnici, kde s cestovním pasem a s Jordan Passem vystřídáte několik kontrol a bez problémů se dostanete do země. Z hranice do Akaby se dostanete taxíkem, který by měl stát 12 JOD. Nicméně vy si nemáte kde rozměnit a můžete se s taxikářem zkusit domluvit na ceně třeba 20 USD. V našem případě tato domluva platila do doby, než jsme měli opravdu platit. Moje rada je, abyste v Akabě vystoupili u směnárny a trvali na zaplacení 12 JOD, případně se dožadovali přivolání policie. Cesta přes hranici opačným směrem proběhla taktéž bez problémů a bez dalších poplatků. Pokud si na cestu “letiště Eilat – hranice – Akaba” vyčleníte 1,5-2 hodiny, bude to stačit.

Jídlo: Jeden z důvodů, proč chcete do Jordánska jet, je vynikající kuchyně. Blízkovýchodní jídla jako je hummus, falafel, šavarma, kebab seženete všude za rozumné peníze. Stravujte se tam, kam chodí místní. Nebojte si dát na snídani hummus a falafel. Jídlo ve složení předkrm, hlavní chod, nápoj jsme obvykle pořídili za 7-10 JOD na osobu. V Jordánsku jsou populární předkrmy, tzv. mezze, které se jí s pitou. Většina jídel používá čerstvou zeleninu, koření, maso, případně čerstvé jogurty. V Jordánsku se hojně pije přeslazený černý čaj, případně na ulici seženete čerstvé džusy. Levné jsou tu oříšky a koření. 

Doprava: V Jordánsku jsme měli půjčené auto, jelikož autobusy jezdí velice omezeně. Řízení bylo pohodové, jelikož provoz na silnicích není nijak hustý a zácpy byly jen při průjezdu většími městy. Jordánci nepoužívají blinkry, takže je třeba být ostražitý. Rychlostní limity jsou na silnicích upravovány dopravními značkami a velice často je rychlost omezena retardéry – většina z nich byla dobře označena. Kvalita silnic se různí a především dálnice z Ammánu do Akaby je nepředstavitelný tankodrom (zlatá česká D1). Kamioňáci se s tím navíc nemažou a jezdí si v tom pruhu, kde to míň drncá. Benzín má 90 oktanů a prodává se pod 1 JOD za litr. 

Wadi Rum: Je otázkou, jak uchopíte výlet do pouště. Wadi Rum je rezervace s omezeným přístupem bez mobilního signálu. Pokud chcete přespat v kempu v poušti, zaplatíte vstup (v ceně Jordan Passu) a od návštěvnického centra vás obvykle odveze jeep. V poušti se můžete pohybovat pěšky (nedoporučuji) nebo si můžete zaplatit výlet na korbě jeepu s místním průvodcem (obvykle vám jej nabídnou ve vašem kempu). Ceny se různí podle délky a počtu osob v autě. Druhou možností, jak prozkoumat poušť, je vlastní auto s náhonem na všechna kola. Pro vjezd do rezervace je nutné zaplatit poplatek za vůz 35 JOD v návštěvnickém centru (pouze hotově). Místní to nevidí rádi, ale je to zcela legální. V poušti jsou vyjeté cesty/koleje a řízení v písku není těžké, pokud nevymýšlíte blbosti a máte dostatek benzínu. My jsme ani nesnižovali tlak v pneumatikách, jen jsem si občas vypnul ESP. Výhodou je, že si jedete kam chcete. Orientace v poušti není úplně snadná, proto doporučuji offline mapu Jordánska v aplikaci Mapy.cz, kde jsou zaznačeny cesty a zároveň zajímavá místa k zastavení. Dbejte zvýšené opatrnosti, protože pomoc si nemáte jak přivolat a mějte po ruce dostatek vody, případně pokrývku hlavy a opalovací krém. Pokud máte čas, zůstaňte v poušti alespoň na dvě noci. Fanoušci astronomie nebo fotografování určitě ocení krásné temné noci bez světelného smogu.

Lidé a bezpečí: Jordánsko je muslimská země, proto je potřeba respektovat jinou kulturu. Nejsou nikterak radikální, ale ženám se doporučuje “umírněné” oblečení a na veřejných plážích ideálně jednodílné plavky. Alkohol koupíte jen ve speciálních obchodech a asi bych se vyvaroval jeho konzumaci na veřejnosti. Lidé jsou zde jinak velice přátelští a většina jich alespoň nějak ovládá angličtinu. Neměli jsme nikde pocit, že by se nás někdo snažil natáhnout (kromě taxikáře na hranici). Pokud se nám někdo snažil něco prodat, po odmítnutí dal pokoj. 

Peníze: Jordánské dináry (1 JOD = 32 CZK) jsme si směnili až na místě za eura nebo dolary. Hotovost je v Jordánsku vždy jistota. Kartou jsem platil v autopůjčovně, v hotelu a na benzinkách. V obchodech a v restauracích je vhodné dopředu se informovat, zda je možné platit kartou. Nálepka na dveřích neznamená, že kartou opravdu zaplatíte. Několikrát se mi stalo, že za platbu kartou byl příplatek mezi 0,5 – 1 JOD.

Jordan Pass: Pokud v Jordánsku strávíte alespoň 4 noci a plánujete k tomu návštěvu Petry (od 50 JOD), vyplatí se pořízení Jordan Passu (od 70 JOD), který v sobě zahrnuje vstupy do hlavních památek a zároveň vám “odpouští” poplatek za víza (40 JOD), která se dostávají na hranici nebo na letišti (visa on arrival). Jordan Pass je potřeba zakoupit online ještě před cestou do Jordánska.

Telefon a internet: „Vítejte v Jordánsku. Do ČR voláte za 69 Kč/min. Cena za data je 360 Kč/MB..“. Takže jsem si našel první obchod s mobily a koupil jsem si místní SIM za 15 JOD, kde jsem dostal 12 GB dat a bambilion lokálních minut. Signál byl po celém Jordánsku včetně LTE. Bez signálu jsme byli jen ve Wadi Rum, chvíli u Mrtvého moře a potom v horách, jakmile jsme se dostali do hlubokého údolí, které zastínilo vysílač.

Doufám, že vás můj článek inspiroval a navnadil k návštěvě této země. Pokud máte k Jordánsku nějaké další dotazy, nebojte se zeptat.