Jak spojit zimní nedostatek sluníčka, najetých kilometrů a lážo plážo dovolenou? Odpověď najdeme ve Středozemním moři, konkrétně na Mallorce, která je Mekkou cyklistů z celé Evropy. Tak jsme se tam na konci dubna zajeli podívat.
Přípravy na cestu
Lehkou výhodu v plánování představovala moje dřívější znalost ostrova. Jako nejlepší výchozí bod jsem stanovil oblast kolem Alcúdie. Začal jsem tedy vyhledávat ideální kombinaci hotelu, půjčovny kol a moře. Nakonec se mi podařilo najít slušný hotel se snídaní v oblasti Playa Muro, do 10 minut pěšky od pláže a od zastávky veřejné dopravy. Zpáteční letenka z Vídně spolu s druhým příručákem vyšla necelé dva měsíce před odletem na sympatických 90 EUR a navíc ve skvělých časech. Pak už jen zbývalo těšit se na den odletu.
Aklimatizace na ostrově
(středa, 19.4.2023)
Cesta na letiště byla díky složité dopravní situaci u Brna a Bratislavy poněkud o nervy. Letištěm ve Vídni jsme proběhli a ke gatu se dostavili v době, kdy už boarding pomalu končil. Naopak po přistání již šlo vše podle plánu a návazný autobus směr Playa Muro jsme stihli s rezervou. Po čtvrté hodině odpoledne jsme se ubytovali na hotelu a honem jsme vyrazili omrknout pláž. Teplota moře již byla použitelná na koupačku a spolu s lehátky zdarma a plechovkou Estrelly jsme se pomalu naladili na dovolenkový mód, který umocnila černá paella a menorský gin s tonikem na večeři.
Výlet na Formentor
(čtvrtek, 20.4.2023)
Maják trčící do moře na vysokém skalním útesu je jedním z nejprofláklejších a nejhezčích cyklistických cílů na ostrově. Tak jsme si ho zařadili do plánu hned první den. Po bohaté snídani na hotelu jsme se svezli pár zastávek hromadnou dopravou do Port d’Alcúdia, kde jsme si v půjčovně vyzvedli krásné silničky Cannondale Synapse.
Dál jsme už pokračovali v sedle. Nejprve do Port de Pollenca, kde jsme si na rovince podél moře zvykali na nová kola a na fakt, že je kolem nás víc cyklistů než aut. Asi po 10 kilometrech začalo první stoupání na Mirador de Es Colomer, kde jsme si mohli udělat obrázek o naší výkonnosti vzhledem k ostatním cyklistům. Poté se cesta klikatila zvlněnou kombinací sjezdů, výjezdů a nekonečných panoramatických výhledů na moře hluboko pod námi, až nás dovezla k bájnému majáku.
Na hodinkách jsme měli nějakých 35 kilometrů. Dali jsme tyčinku, pár fotek a po stejné a jediné cestě jsme se vydali zpět na Mirador de Es Colomer. Ve finálním výjezdu jsem se trhnul a nahoře na vyhlídce mě potěšilo, že i Ivča za mnou předjela v závěrečných serpentinách několik cyklistů.
Ještě se nám nechtělo jet zpátky na hotel, tak jsme sjeli do Port de Pollenca a šlapali se podívat do vesničky Cala Sant Vicenc. Na silnici mezi poli jsme cítili mnoho vůní z kvetoucích rostlin a stromů. Nejomamnější byla sladká jasmínová vůně, která patřila kvetoucím pomerančovníkům a provázela nás celým ostrovem. Rozhicovaní jsme si v ospalé vesničce dali kolu a malé pivko a vydali se zpátky k hotelu. Nakonec to na první den dalo 80 km a 900 metrů výstup.
Na hotelu jsme lupli BCAA, proteinový shake, oblékli si plavky a vydali se na pláž. Tentokrát nám na lehátkách dělala společnost cava, se kterou jsme měli příjemné pozdní odpoledne. Na večer jsme zajeli do Port d’Alcúdia, kde jsme měli domluvené setkání s Ditou, která na ostrově žije a působí jako průvodce. Já jsem jí dával dohromady webovky, takže děkovné pozvání na tapas nešlo odmítnout. Navíc jsme se dozvěděli další užitečné tipy, jak si to na ostrově co nejvíc užít a “ochutnat”. Byl to moc hezký večer, protože Dita je hrozně milý a příjemný člověk.
Směr Sa Calobra
(pátek, 21.4.2023)
Pokud někde uvidíte reklamní fotku na cyklistiku na Mallorce, bude fotka ze stoupání Sa Calobra zcela jistě druhá v pořadí za legendárním Formentorem. Jedná se o neskutečně dlouhý klikatý sjezd k moři, odkud není jiného návratu než opět stejnou cestou nahoru s převýšením přes 700 metrů. Jenže aby byla Sa Calobra, ze všech stran na ostrově musíte do kopce, takže je nutné počítat s tím, že za jeden výlet nastoupáte kolem 2000 metrů, což není málo. My jsme si tento cíl nechali i vzhledem k silnému větru tak nějak otevřený.
Počáteční kilometry od hotelu směr Sa Pobla, Búger, Campanet, Selva vedly malebnou venkovskou krajinou. Opravdová zábava začala v městečku Caimari, kde jsem se zamiloval. Konkrétně do naprosto parádního 8kilometrového stoupání k benzince na Coll de la Batalla s převýšením 450 metrů. Odtud jsme pokračovali horskou klikatou silnicí plnou výhledů ke křižovatce Els Arcs, kde začíná finální výstup do sedla Cols dell Reis, celkem tedy další převýšení kolem 400 metrů. A právě odtud začíná sjezd kolem známé “kravatové smyčky” do Sa Calobry.
Zastavili jsme se na občerstvení v baru u silnice. Ivča už hlásila přicházející únavu, tak jsme se rozhodli nechat si Sa Calobru na jindy. I tak nás domů čekalo ještě nejedno kratší či delší stoupání. Vraceli jsme se stejnou cestou a u benzinky odbočili směr Pollenca s povinnou zastávkou v klášteře Lluc.
Tam jsme doplnili cukry mandlovým dortem a citronovou limonádou. Sjezd z Coll de Femenida do Pollency byl nekonečný a za odměnu. Pak už jsme se jen propletli po rovinkách proti větru do Alcúdie a u hotelu slezli z kol se 100 kilometry a přes 1400 metrů výstupu.
Pak jsme se věnovali klasickému rychlému recovery mixu BCAA + proteiňák a švihali jsme na pláž. Tento styl dovolené se mi hrozně líbí: nejdřív pot, potom leháro. Na večer jsme si opět zajeli do Port d’Alcúdia podívat se do přístavu a na dobrou rybu a víno v restauraci Can Punyetes.
Odpočinkové vnitrozemí
(sobota, 22.4.2023)
Původní plán byl trochu si odpočinout a povozit se na silnicích ve vnitrozemí. Cílem výletu bylo městečko Petra a Montuiri. První jmenované je vyhlášené malým náměstíčkem, do kterého se sjíždí cyklisté z celého ostrova na kafe. Druhé jmenované nám Dita doporučila jako místo s nejlepším pa amb oli na ostrově.
Již před desátou ranní jsme se zařadili do nekonečného štrůdlu cyklistů jedoucích směr Can Picafort a jihovýchod ostrova. My jsme si nejprve “odbočili” do osady Betlem, která se rozkládá na pobřeží pod kopcem, který jsme každý den pozorovali z pláže. Potom jsme se vrátili pár kilometrů zpět na silnici Ma-3330 vedoucí do Petry. Z mapy to nebylo úplně zřejmé, ale dlouhá rovná cesta pozvolna stoupala a nám bylo jasné, že ani třetí den nebude úplně odpočinkový. Petra nás zklamala. Náměstíčko bylo přeplněné cyklisty a měli jsme dojem, že se tam jezdí jen proto, že to píšou všude v průvodcích. Bez občerstvení jsme pokračovali na kokačku do městečka Porreres, které bylo mnohem klidnější, za to dle mého malebnější.
Pomalu jsme měli hlad. Od pravého malorského chuťového porna nás dělilo méně než 10 kilometrů do Montuiri. Zcela bez problémů jsme trefili typicky španělský bar S’Hostal, kde byla spousta místních a všichni do sebe cpali pa amb oli. Tak jsme si dali taky. Každému z nás na talíři přistály tři obrovské tenké krajíce místního chleba s rajčetem, olivovým olejem, vynikajícím sýrem a jamónem. Po vydatné svačině jsme si vyšlápli směr Sineu, kde jsme nakoukli do historického centra a dál pokračovali na Llubí a Sa Poblu. Silnice se celou dobu klikatila mezi zahrádkami a políčky, kde jsme mohli obdivovat snad veškerý sortiment ovoce a zeleniny, který se na ostrově pěstuje. Pak už to na hotel bylo co by pedály párkrát protočil. Z kola jsme se sesunuli se 120 kilometry v nohách a 1000 metry výstupu.
Takže po této odpočinkové etapě jsme nahodili nějaké ty suplementy a plavky a opět šli chvíli regenerovat k moři. Tentokrát jarní teplota vody unaveným svalům bodla podobně jako plechovka San Miguelu a láhev cavy.
Čtvrtý a poslední cyklistický
(neděle, 23.4.2023)
Předpověď počasí slibovala krásný horký den. Ráno jsme nejprve vyjeli do Alcúdie podívat se na místní trhy. S kolem nic moc zážitek, lepší je to pěšky a nakoupit si co hrdlo ráčí. Potom jsme si chtěli podruhé vystoupat z Caimari do Coll de la Batalla, ale chtěli jsme pod kopec dojet jinou cestou. Nedělní menší provoz a vítr v zádech nám dovolil využít hlavní cestu Ma-13 z Alcúdie do Sa Pobly.
Dalším bodem bylo město Inca, kam vedla příjemná zemědělská silnička mezi poli. V Ince se nám podařilo intuitivně prokličkovat cyklostezkou na severní okraj, odkud jsme šlapali do podhorské vesničky Mancor de la Vall a opět zemědělskými silničkami mezi políčky do Caimari.
Druhý výšlap jsem si užil. Nohy už čtvrtý den trochu bolely, ale v sympatických serpentinách jsem za sebou nechával jednoho cyklistu za druhým. Za odměnu jsme sjeli na kafe a kolu do kláštera Lluc.
Náš cyklovýlet se chýlil ke konci. Sjezd do Pollency jsme si opět užili a na úplný závěr jsme si dali takovou štípající chuťovku. V Alcúdii jsme odbočili ke klášteru Ermita de la Victória. Silnička vedla po pobřeží s nádhernými výhledy na Port de Pollenca a ve finále se zlomila do pěkné stojky, prakticky z nuly na 150 výškových metrů.
Ačkoliv nám do cíle zbývalo asi 10 kilometrů, museli jsme se nahoře občerstvit. Pak už nezbývalo než se s koly rozloučit a vrátit je v půjčovně v Port d’Alcúdia. Poslední den jsme zakončili na 100 kilometrech a 1100 výškových metrech.
Slunce v pozdním odpoledni příjemně hřálo. Rychle jsme se otočili na hotelu, nahodili plážový outfit, nakoupili občerstvení a naposledy jsme se vyvalili na lehátka u moře (a do moře). Takový život bych asi uměl trpět každý den.
Turistická vložka
(pondělí, 24.4.2023)
Původní plán byl strávit poslední den v Palmě, ale nakonec se to vyvrbilo trochu jinak. Jelikož nás nabídka ubytování v Palmě úplně nenadchla a půjčovna RecordGo zrovna přišla se zajímavou cenovou nabídkou, půjčili jsme si na poslední den auto. Ráno po snídani jsme opustili hotel, šli na letištní autobus a kolem půl jedenácté jsme si v půjčovně přebírali klíčky od krásného Jeepu Compass.
První zastávkou bylo městečko Sollér. Prošli jsme si centrum, podívali se na průjezd známé tramvaje a ochutnali jsme místní speciality. Nejprve sladký citronový dort s meringue, což je vyšlehaná sněhová hmota z bílků. Pak jsme na náměstí hledali zmrzlinárnu, kterou nám doporučila Dita. Bohužel, v pondělí měli zavřeno, tak jsme šli do nejlepší zmrzlinárny podle Trip Advisoru a dali jsme si výborný sorbet z místních pomerančů a citronů.
Odpoledne jsme se nejprve jeli ubytovat do kláštera na kopci Randa. Zatímco jsme seděli v autě, záviděli jsme všem cyklistům, kteří se nahoru lopotili v sedle. Na pokoji jsme si nahodili plavky a vydali se k moři na západní pobřeží. Zaparkovali jsme v osadě Ses Covetes skoro u pláže Es Trenc. V sezóně bychom museli auto nechat na záchytném parkovišti a jít necelé 2 kilometry pěšky. Es Trenc je jedna z nejznámějších pláží na ostrově a v sezóně musí určitě praskat ve švech. My jsme si ji užili v poklidu.
Na večeři jsme si zajeli do vedlejší vesnice Sa Rápita. Na ubytování jsme se vrátili se západem slunce. Z vrcholu Puig de Randa byl krásný výhled na celý ostrov. Slunce zapadalo někde v horách u Andratxe, celý ostrov se nořil do tmy, na obloze byly vidět jen světla letadel přistávajících na letišti v Palmě a pod námi cinkaly zvonky ovcí. Další den ráno jsme se probouzeli se stejnou zvukovou kulisou a vyhlíželi východ slunce na opačné straně ostrova. Lepší závěr naší jarní dovolené jsme si asi nemohli přát. Zvolili jsme bezpochyby jedno z nejkrásnějších míst na přespání na ostrově.
Na závěr se chci podělit o několik zajímavých informací. Pokud se chystáte na Mallorku, určitě vám přijdou vhod. Myslete ovšem na to, že jsme Mallorku navštívili v době, kdy patřila cyklistům a tradiční “koupácká” sezóna zde probíhá přibližně od května do září. Další užitečné informace o Mallorce najdete na webu Kouzelná Mallorca.
Cyklistika na Mallorce
Od prosince do února patří Mallorca profi cyklistům, kteří se připravují na novou sezónu. Služby zde fungují v mnohem omezenějším režimu. Od března do května pak na Mallorku jezdí širší cyklistická veřejnost najíždět své první kilometry a v půjčovnách kol je toto “high season”. Léto není vzhledem k vedrům a turistické přeplněnosti ostrova mezi cyklisty vyhledávané. Ti se pak na ostrov vrací v září a říjnu, kdy jsou teploty mírnější. V moři se dá koupat přibližně od poloviny dubna do konce října. Na Mallorce je nepřeberné množství kvalitních silnic a silniček. Řidiči se chovají k cyklistům maximálně ohleduplně a ve srovnání s Českem si pak připadáte jak na jiné planetě. Dle mého nejlepším výchozím bodem pro cyklistickou dovolenou je oblast na pobřeží mezi Port de Pollenca, Playa Muro, Can Picafort. Ačkoliv orientace a navigace po ostrově není složitá, dřívější znalost ostrova z auta beru jako velkou výhodu. Na internetu se dá najít spousta GPX tras ke stažení, ale já osobně nemám rád, když mi počítač nebo hodinky neustále pípají při sebemenší změně trasy. Raději tedy jezdím podle mapy a po paměti.
Půjčovny kol
Z hlediska ekonomiky a pohodlí cestování nemá smysl vozit si na Mallorku vlastní kolo. Přeprava kola letadlem v pevné krabici stojí u Ryanair 60 EUR za jednu cestu. Navíc si k tomu musíte připočítat starosti s dopravou na letiště a z letiště. Půjčoven je v těch hlavních střediscích dostatek, ale doporučuji rezervovat si kolo s dostatečným předstihem. Pro jednoho seženete kolo snad kdykoliv, ale jakmile do toho chcete kombinovat víc kol různých velikostí a trváte na určité kvalitě výbavy, doporučuji nečekat.
Pro náš termín jsem dvě kola rezervoval na konci února a získat konkrétní velikosti a výbavu už bylo trochu náročnější. Každopádně se nám zadařilo a karbonové kolo Cannondale Synapse s mechanickou Ultegrou a kotoučovými brzdami vyšlo na 33 EUR na den včetně pedálů, což je docela příjemná a standardní cena. Dají se najít hůře vybavená levnější kola, ale také dražší a kvalitnější modely. Na ostrově je dominantní síť německých půjčoven Huerzeler. Nevýhodou je, že v hlavní jarní sezóně půjčují kola za minimální sazbu jednoho týdne. My jsme využili lokální půjčovnu Bimont Bikehire. Pokud nejste jazykově vybavení, v Port de Pollenca najdete českou půjčovnu Bike Island Mallorca. V Playa Muro pak najdete další českou půjčovnu Na cesty, kde vám zajistí i ubytování s polopenzí, ale cenově vás to vyjde mnohem dráž, než když si vše zajistíte sami.
Při půjčování kola si jen dejte pozor na to, zda vám kolo půjčí i s pedály dle vašich bot, případně kolik to bude stát navíc. Snad všechny půjčovny půjčují kola včetně košíků na bidony, pumpičky, náhradní duše a základního nářadí. Někdo nabízí rovnou i držák na cyklocomputer typu Garmin. Helma a boty jsou pak podle mě něco, co si půjčovat nechci. Pokud máte půjčovnu poblíž ubytování, většinou je možné kolo nechávat přes noc v půjčovně. Je úplně běžné, že si v půjčovně necháte přes den třeba pytlík s přezůvkami, ať posledních 500 metrů po ulici neklapete v tretrách.
Veřejná doprava
Pro cyklistickou dovolenou na Mallorce nepotřebujete nutně půjčovat auto. Na ostrově je slušná síť veřejné dopravy. Přes zimní sezónu je, bohužel, trochu omezená, ale přibližně začátkem dubna začíná platit letní jízdní řád. S letním jízdním řádem začínají z letiště jezdit přímé autobusy do prázdninových destinací. V zimě musíte s přestupem přes autobusové nádraží v Palmě. Konkrétně spoj A32 směr Alcúdia, Playa Muro a Can Picafort jezdí za 8,10 EUR ve frekvenci cca 1x za hodinu. Mezi Playa Muro a Alcúdií jsme se pak přepravovali autobusy, kde jedna jízda stála 1,80 EUR. Platí se přiložením platební karty nebo telefonu k terminálu u řidiče. Při výstupu je pak potřeba pípnout si stejnou kartou na terminálu u dveří.
Ubytování
Požadavek na ubytování je u každého individuální. My jsme chtěli mít zajištěnou snídani a nic ráno neřešit, proto jsme zvolili hotel. Zároveň jsme neměli zájem o hotelovou polopenzi, která by pobyt pravděpodobně ještě zlevnila. Na Bookingu nám vyskočila neodolatelná nabídka v hotelu, který jsem znal z dřívějška a svou polohou nám seděl do plánu. Dvoulůžkový pokoj se snídaní nás vyšel na 50 EUR bez možnosti zrušení. V dubnu se ubytovací kapacita na Mallorce zvětšuje o sezónní hotely, které mají přes zimu zavřeno. Proto se cena i nabídka ubytování může občas až nelogicky lišit. Pro větší skupinky může dávat smysl pronájem většího apartmánu nebo domu.
A kolik celá ta sranda nakonec stála? Na osobu to bylo:
Zpáteční letenka s druhým příručákem – 90 EUR
Ubytování se snídaní Eix Lagotel (5 nocí) – 125 EUR
Ubytování Puig de Randa (1 noc) – 40 EUR
Půjčovné kola včetně pedálů – 132 EUR
Hromadná doprava – 20 EUR
Další výdaje (večeře, svačinky, bez alkoholu, 6 dní) – 200 EUR
Celkem tedy 607 EUR bez nutnosti nějak se omezovat a vybírat ty nejlevnější restaurace.
Náklady na auto nejsou započítány, protože to nebyl nutný výdaj, ale moje rozežranost a petrolheadismus. Půjčovné auta s plnou pojistkou vyšlo na 33 EUR, benzín 28 EUR.