Dal jsem si za cíl, že navštívím všechny z Kanárských ostrovů. Lanzarote bylo třetí v řadě a průnik volné dovolené a rozumných letenek přišel v půlce října. Na internetu jsem si vyhledal, co se na tomto sopečném ostrově dá dělat a podle toho jsem také vše naplánoval. Začtěte se do mého dalšího povídání z cest, ať zjistíte, zda je Lanzarote tak nudný ostrov, jak jsem si myslel. Praktické informace o Lanzarote najdete opět na konci článku.
Asi šest týdnů před odletem jsem začal zajišťovat ubytování a celý program. Byl jsem namlsaný nádhernou přírodou Tenerife a Gran Canarie. Po chvilce googlení mi došlo, že Lanzarote takovou přírodní krásu nenabízí a upřímně jsem se bál, jestli nebyla blbost kupovat si letenky na ostrov, kde je velká část pokryta lávou a pozůstatky po vulkanické činnosti v letech 1730-36. Pak jsem ale dostal parádní nápad, jak si týden na tomto ostrově užít. Vždyť je Lanzarote vyhledávaným místem pro zimní přípravu cyklistů!
Den 1 – Výhoda ranních letů
V rámci šetření jsme na vídeňské letiště místo autem jeli večer před odletem vlakem a přespali jsme na lavičkách u gatů. I’m too old for this stuff, but a penny saved is a penny earned. Odlet v 6 ráno víc rozumných řešení nenabízí. Let na Kanárské ostrovy trvá ze střední Evropy přes 5 hodin, ale i díky hodinovému časovému posunu jsme již v 11 hodin čekali před letištěm na autobus do Puerta del Carmen, kde jsme měli na týden zamluvený apartmán. Sice nás přivítal nepříjemný déšť, ale než jsme se vybalili (teda Ivča se vybalovala, já jsem jen vyložil věci na zem kolem kufru), sluníčko ukazovalo, že jsme tady správně. Měli jsme před sebou celé odpoledne, které jsme věnovali nezbytnému nákupu jídla a alkoholu, skvělému obědu na promenádě, běhu podél pobřeží a koupačce na liduprázdné pláži kousek od apartmánu.
Den 2 – Zničit se na kole
Na další 3 dny pobytu jsme si půjčili silniční kola a měli jsme v plánu zároveň pojezdit ostrov a poznat jeho krásy. Plány nám trochu kazila předpověď, kdy na jinak suchém ostrově hrozily přeháňky a jindy silný vítr byl tak silný, že být to doma v Česku, tak na silniční kolo ani nesednu. Nicméně nedalo se svítit a rozhodl jsem, že si dáme hned ze startu ten nejtěžší okruh na Mirador del Rio s nejdelším stoupáním na ostrově. Ze začátku to bylo pianko podél pobřeží přes Arrecife, Costa Teguise a Arrietu, kde jsme si u benzinky v sámošce koupili osvěžení a dál šlapali vzhůru. Vyhlídka to byla moc krásná, pod námi ležel ostrov Graciosa a před námi v kopcích se honila mračna. Přesto jsme se rozhodli pokračovat v původní trase přes vesnici Haría a nádherným klikatým stoupáním na Mirador de los Helechos. Výhledy se tentokrát nekonaly, za to jsme parádně zmokli ve sjezdu. Na úzkých galuskách to není žádná výhra, ale měli jsme brzy štěstí na zastřešenou zastávku, kde jsme vylili vodu z treter a za pět minut dvanáct jsem schoval foťák do igeliťáku. Jak rychle začalo pršet, stejně rychle potom začaly osychat cesty a my jsme dojeli do starobylého Teguise. Už jsme byli celkem unavení, ale zpět to nebylo úplně zadarmo. V San Bartolomé jsme díky špatnému značení sjeli trochu jinam než byl plán a chybějící výšku směrem na Tías jsme museli vyšlapat přímo proti větru. I tak nám to nakonec hodilo 106 km a 1600 výškových metrů. Večerní talíř plný grilovaných ryb a láhev riojy zmizeli raz dva.
Den 3 – S větrem jsme nepočítali
Další den na kole nebyl úspěšný. Vítr ještě zesílil, ale i tak jsme to riskli. Z Puerta del Carmen jsme po rušné cyklostezce jeli do rybářské vesničky Puerto Calero. V malebném přístavu jsme se zastavili na kávičku a dál chtěli nahoru do vesnice Yaiza. Šnečím tempem proti větru jsme vystoupali k hlavní silnici LZ-2, kde ovšem Ivča rozhodla, že má strach v těch šíleným poryvech pokračovat. Proto jsme se raději vrátili zpět. Jako útěchu jsme si dali u apartmánu bazén a cavu. Odpoledne jsem vzal foťák a šli jsme se podél moře projít k letišti, kde se dala fotit přistávající letadla. Také jsme si našli pěknou pláž v závětří ke koupání, zatímco vedle v hotelu se za plotem tísnila hromada lidí na lehátkách u bazénu.
Den 4 – Větrná La Geria
Po ranním pozorování, jak moc k zemi se ve větru ohýbají vzrostlé palmy, bylo rozhodnuto, že se na kolo vypravím sám a kolem poledne se vrátím zpět. Naplánoval jsem si trasu mezi místní vinice a do míst, kde není nic jiného, než pozůstatky sopečné činnosti. Z mapy ani z předpovědi počasí jsem nějak nevyčetl, že prvních 10 kilometrů pojedu hodinu do kopce a proti větru. Nicméně “nahoře”, kde začaly vinice, se to trochu zlomilo a dalo se švihat s větrem v zádech. Takhle jsem si sjel přes malebnou vesnici Yaiza až k moři na severu, vykroužil smyčku k vesničce El Golfo a docela vyčerpaný jsem se vracel stejnou cestou proti větru. Jindy by bylo 10 kilometrů z kopce za odměnu, ale v tom uragánu jsem spíš visel na brzdách a opatrně to zakončil na 67 kilometrech a 1000 výškových metrech. Odpoledne jsme šli na jídlo a projít se do přístavu a starého města v Puertu del Carmen. Ten je sice malý, ale malebný a v okolí je řada hospůdek, které nabízí i něco místního a nejsou postaveny prvoplánově pro britské turisty.
Den 5 – Playa Blanca a El Golfo
Pátý den jsme začali za východu slunce výběhem podél moře k letišti. Potom jsem skočil prakticky za roh do autopůjčovny pro auto a vydali jsme se na výlet. První zastávkou bylo městečko Tías, kde jsme si zašli mezi místní do kavárny na snídani. Poté jsme se přesunuli do oblasti La Geria, kde jsme zastavili u jednoho vinařství. Dali jsme si vzorek vína, já jenom usrknul, a jeli jsme dál na jih. K vyhlášené Playa de Papagayo vede pouze zpevněná cesta, kde se vybírá regulační poplatek za vjezd autem 3 EUR. Cesta je poměrně dlouhá a hrbolatá, ale pokud máte půjčené auto s plným krytím, rázem se z vás stává rallye jezdec. Playa de Papagayo je hezká na fotkách, ale jinak plná lidí. Okolí je však krásné, tak jsme se aspoň prošli po útesu, kde byl hezký výhled. Kousek vedle se nachází větší nádherná nudistická Playa Caleta del Congrio. My jsme se nekoupali, ale vřele doporučuji. Na pozdní oběd jsme přejeli do druhého největšího turistického střediska Playa Blanca. Promenáda u moře byla trochu přelidněná, ale pěkná. Dál jsme pokračovali k Salinas de Janubio, kde odsolovací nádrže mění svou barvu v závislosti na množství soli v nich. Kousek dál se pak nachází rybářská vesnička El Golfo, jejíž hlavním lákadlem je výhled na Charco de los Clicos, což je laguna zelené barvy, která vznikla propadem sopečného kráteru. Většina úchvatných fotek tohoto místa na Instagramu je focena z dronu nebo z míst, kam se běžně nesmí vstupovat. Ke konci odpoledne jsme si ještě projeli silnici vedoucí přes národní park Timanfaya a den jsme zakončili na pláži s lahví vína z La Gerie.
Den 6 – Trhy v Teguise a sopky
Šestý den připadal na neděli a v neděli se v Teguise konají vyhlášené trhy. Takže jsme si přivstali, proběhli se podél moře a krátce po 9. hodině jsme za mírný poplatek zaparkovali na okraji dřívějšího hlavního města Lanzarote. Teguise je spíš taková větší vesnice, ale má malebné historické centrum s pěkným kostelem, bary a nejrůznějšími obchůdky s uměleckými produkty. Byl jsem namlsaný z Terroru na Gran Canarii, čekal jsem dobré jídlo. Trhy v Teguise jsou vedle toho obří přehlídka veteše, kterou prodávají černoši z Afriky. Pokud jste fanoušky levných replik značek Gucci, Louis Vuitton, Versace, Dolce & Gabbana, zde si přijdete na své. Dokonce jsem viděl, že už se padělá třeba i takový Fjallraven. Trhy doporučuji vynechat a stavit se sem v jiný, klidnější den. My jsme z Teguise celkem rychle ujeli do Národního parku Timanfaya na autobusovou exkurzi mezi sopky, krátery a lávu. Plocha, kterou výbuch sopky změnil, je nepředstavitelně velká, rozmanitá a je to tam jiné než například na Tenerife kolem hory Teide. Doporučuji zastavit se v blízkém návštěvnickém centru, kde se dozvíte zajímavé informace o tektonických deskách a sopečné činnosti na celé zeměkouli. My jsme potom jeli opět na opačnou stranu ostrova, kde se mezi kopci rozkládá vesnice Haría a na jejím konci je vyhlášená restaurace, kde grilují kuřata, steaky a žebra. Prvně jsme si jí všimli po čichu, když jsme projížděli na kole a prostě jsme se sem chtěli zastavit na jídlo. Je to takový ten typ hospody, kam chodí místní a kde za rozumné peníze dostanete poctivé jídlo. Za 36 EUR jsme se ve dvou odvalili i s prvotřídním dezertem polvito uruguayo v břiše. Cestou zpět jsme se zastavili na vyhlídce Mirador de El Risco de Famara, kde je sice pro auto trochu terénní přístup, ale panoramata z útesu byla úchvatná.
Den 7 – La Graciosa
Na poslední den jsme si naplánovali výlet na ostrov La Graciosa, který se nachází severně od Lanzarote a dostat se na něj dá lodí, která pravidelně pluje z přístavu v Orzole. Zajímavostí ostrova je, že na něm nejsou asfaltové silnice a automobilová doprava na něm prakticky neexistuje, pokud si tedy odmyslíme džípy místních, kteří vozí po ostrově línější a bohatší turisty. Jinak se po ostrově dá pohybovat pěšky a nebo na půjčeném kole, jako jsme to zkusili my. Projeli jsme severní část ostrova, což dalo 28 kilometrů na vypůjčených plečkách. Moc se tam nedá kde ztratit, většina cest je taková udusaná polňačka bez náročnějšího převýšení. Dojeli jsme do osady Pedro Barba, snědli svačinu a cestou zpět jsme se vykoupali na krásně bílé Playa Lambra, která mi hodně připomínala Menorku. Bohužel jsme na této pláži také narazili na velké množství odpadků z celého světa, které vyplavil oceán. V odpoledních hodinách jsme potom přejeli trajektem zpět do Orzoly.
Užitečné informace
Jak se tam dostat?
V současné době (zimní letový řád 2022/23) na Lanzarote létá ze střední Evropy Ryanair, a to z Vídně nebo Bratislavy. Let trvá kolem pěti hodin. My jsme letenky z Vídně kupovali asi pět měsíců v předstihu, protože na nějaké last-minute nabídky nejsme dostatečně časově flexibilní. I s příplatkem za 2. palubní zavazadlo nás to vyšlo na příjemných 120 EUR na osobu.
Doprava na ostrově
Na ostrově funguje velice slušně autobusová doprava. Pro neřidiče asi není levnější a lepší možnosti dopravy mezi letištěm, Arrecife a letovisky Playa Honda, Puerto del Carmen a Playa Blanca. Pouze pro ranní odlety a pozdní přílety to je s autobusy špatné. Tradičně nejpohodlnějším a cenově příjemným dopravním prostředkem je auto z půjčovny Cabrera Medina (na ostatních ostrovech známá jako CICAR). V ceně půjčovného je plné krytí bez spoluúčasti, nejmenší auta stojí od 20 EUR na den a na Kanárských ostrovech je benzín výrazně levnější než v Česku. Půjčovna CICAR byla historicky založena právě na Lanzarote (pod značkou Cabrera Medina) a například na pobřeží v Puerto del Carmen má svou pobočku snad každých 500 metrů, takže není problém auto půjčit prakticky kdykoliv. Petrolheadi mohou klidně jít kolem a auto si půjčit podle toho, které se jim líbí. Mezi Puerto del Carmen, Playa Honda a Arrecife je možné dopravovat se také po promenádě vedoucí kolem moře a využít k tomu můžete své nohy, e-koloběžky a nebo nejrůznější kola z půjčoven. Na ostrově najdete také půjčovny pro cyklisty s kvalitními koly. My jsme využili služeb Bike Sensations.
Lokalita pro ubytování
Lanzarote nabízí širokou škálu různých typů ubytování včetně různých domků, apartmánů či venkovských pokojů ve vnitrozemí. Pro běžného turistu jsou tu střediska Puerto del Carmen, Playa Blanca a Costa Teguise. Profi sportovci míří do hotelového komplexu La Santa, surfaři do Caleta de Famara (obojí na severu). Ačkoliv nejsem úplně milovník turistických středisek (například Costa Adeje na Tenerife je peklo), nakonec jsme se ubytovali v Puerto del Carmen, konkrétně v části Playa de los Pocillos. Měl jsem z toho strach, ale nakonec tuto lokalitu považuji za slušný kompromis. V okolí jsme měli velkou pláž, supermarket, několik restaurací. Ty největší hotelové komplexy, bary a diskotéky pro Brity byly dost daleko, aby byl v okolí klid a zároveň jsme to měli kousek na pobřeží, kde jsme mohli chodit běhat. Nicméně toto byl stav z října, kdy byla nižší sezóna. Přes Booking jsme si pronajali příjemný apartmán v kondominiu s bazénem ve slepé ulici asi 300 metrů od pláže (týden za 370 EUR).
Co bych udělal jinak?
Jelikož jsme půjčovali na tři dny kola, kdy půjčovné vycházelo na 30 EUR na den a kolo, snažil jsem se náklady srazit tím, že jsme byli první tři dny bez auta. Pokud bych nehleděl na finance, tak ideální aktivní dovolená by pro mě vypadala následujícím způsobem. Auto bych si vzal na celý týden a kola na více dní (klidně týden). První půlku dne bychom se mohli věnovat cyklistice a odpoledne bychom jezdili na výlety po ostrově. Zároveň bych se autem kdykoliv dostal do HiperDina v Tías, kde byl mnohem větší a výhodnější výběr ovoce, zeleniny a potravin než ve Sparech v okolí našeho ubytování.
Trhy v Teguise bych ignoroval. Městečko je malebné a stojí za návštěvu, ovšem mimo neděli, kdy je to opravdu jen cirkus s cetkama a prakticky nic lokálního.
Více času bych věnoval alespoň krátkým turistickým výletům jak v oblasti Parque Natural de los Volcanes, tak například i v oblasti Monumento Natural Los Ajaches na jihu ostrova, kde jsou podle mapy místa ke koupání, ale dostupná pouze po pěšině pár kilometrů někde nad oceánem.
Asi bych si rozmyslel návštěvu ostrova La Graciosa. Pokud jste si dali úchylně za cíl navštívit co nejvíc kanárských ostrovů jako já, tak do toho jděte. Jinak si myslím, že například ve Středozemním moři je mnohem více hezčích ostrůvků vhodných ke koupání a La Graciosa za mě nic zajímavého nenabízí.
A kdybych měl sestavit žebříček dosud navštívených ostrovů, bylo by Lanzarote až za Tenerife a Gran Canarií. Upřímně, kdybychom si ten týden neudělali z části sportovní, asi by mě to tam nebavilo. Nicméně tímto nechci Lanzarote nějak na závěr článku poplivat. Pokud si chcete užít moře, teplo, sluníčko a trochu exotiky v době, kdy to v Evropě už nejde, je tohle další ideální místo. Navíc zůstáváte ve vymoženosti jménem Evropská Unie a Schengenský prostor a náklady na celou dovolenou jsou včetně letenek tradičně španělsky příjemné.