V červnu 2021 jsme se vydali na týdenní dovolenou do Andalusie, což je 2. největší autonomní společenství Španělska co se rozlohy týče a největší co do počtu obyvatel. Nachází se na úplném jihu země a se svými 87 000 km2 je větší než Česká republika. My jsme za ten týden stihli sotva půlku.
Granada a okolí
Do Španělska jsme letěli z Vídně na letiště v Alicante, které se nachází ve Valencii, ale vzhledem k velice výhodné ceně půjčeného auta a z dalších osobních důvodů nám nevadilo strávit několik dalších hodin za volantem na ospalé sobotní dálnici. Prvním cílem bylo historické město Granada, kam jsme jeli přes velice malebnou přírodu se zastávkou v městečku Guadix, kde se nachází jeskynní obydlí. Pozdní odpoledne jsme v Granadě věnovali prohlídce starobylého arabského centra a čtvrti Albaicín s nádherným výhledem na pevnost Alhambra a pohořím Sierra Nevada v pozadí.
V neděli ráno jsme měli objednanou prohlídku pevnosti Alhambra. Tento palácový komplex na seznamu UNESCO je něco, co nemůžete vynechat. Procházka areálem nám zabrala asi 4 hodiny a byl to velice příjemný mix nádherných zahrad plných vody a omamných květů, honosných paláců a opevnění. Všechny důležité informace o Alhambře najdete na konci článku. Po poledni jsme se vrátili na ubytování, kde jsme sedli do auta a jeli na výlet do pohoří Sierra Nevada. Zaparkovali jsme v horském středisku Pradollano prakticky na nejvyšším možném bodě před zákazem vjezdu (cca 2600 m). Pradollano je především lyžařské středisko a oficiální letní sezóna zde trvá od půlky června do srpna. Kdybychom měli jeden den navíc, vypravili bychom se ze stejného místa na výšlap na nejvyšší horu pevninského Španělska – Mulhacén (3482 m). A nebo na silničce bychom mohli vyjet do sedla Veleta (cca 3200 m), což býval nejvyšší bod závodu Vuelta. Terén v Sierra Nevadě není náročný, ale hrozí zde popálení od Slunce, jelikož zde nejsou stromy. Teplota se v červnu pohybovala kolem 15 stupňů a pocitově bylo moc fajn. My jsme se prošli jen kousek po okolních sjezdovkách a udělali jsme si piknik s nádhernými výhledy. Na večer jsme se vrátili do Granady, abychom si užili dobrou arabskou večeři v Albaicínu. I večer zde teplota vzduchu překonávala 30 stupňů.
Cordóba
V pondělí po snídani v blízké kavárně jsme vyjeli do Córdoby. Záměrně jsme nejeli po dálnici, ale časově delší vyhlídkovou cestou. První zastávka byla kolem 10. hodiny ve městě Alcalá la Real, kde jsme ze silnice zabočili jen proto, že jsme na kopci viděli pevnost Fortaleza de la Mota. Slunce už slušně peklo, ale i přes to jsme se rozhodli zaplatit pár euro za vstup a projít se především po hradních zdech s nádhernými výhledy do okolí. Vyzbrojeni dalekohledem jsme mohli na okolních kopcích hledat soustavu hlásek a pevnostních opevnění, které dříve bránily území před Araby a poskytovali bezpečí cestujícím obchodníkům. Celou cestu z Granady do Córdoby se několikrát změnil ráz krajiny, ale vždy měla jedno společné – nekonečné lány olivovníků. Projížděli jsme kolem města Baena, odkud již několik let přes známé kupuji vynikající olivový olej a zkontroloval jsem tak vlastně, že olivy z této oblasti nemůžou být špatné. Po poledni jsme dojeli do Córdoby a zaparkovali jsme v podzemním parkovišti kousek od hotelu v samotném centru. Parkovné na 24 hodin stálo 11 €, takže dobré. Dali jsme si oběd v přilehlém Mercado Victoria a ubytovali se na hotelu. Bylo nám šílené horko, tak jsme se asi hodinu chladili v pokoji pod klimatizací. Odpoledne jsme vyšli na prohlídku centra města. Teplota atakovala 40 stupňů a bylo to tak nepříjemné, že jsme skrečovali prohlídku mešity. Místo toho jsme se snažili schovávat ve stínu úzkých uliček a po česku jsem se chladil zevnitř pivem. Asi po třetí sprše téhož dne jsme zapadli u stolku první příjemné hospůdky a večer završili výtečnými tapas a pivem či sangrií.
Caminito del Rey
Jestli jsem si něco ve Španělsku užíval, tak ty snídaně po kavárnách. Do 10 € na osobu jsme se vlezli s kávou, sladkým pečivem a tradičním bocadillo de jamón con tomate (sendvič s rozmixovanými rajčaty a sušenou šunkou), které si od té doby děláme občas i doma. Po takové vydatné snídani jsme v úterý vyrazili na jih. První zastávkou bylo město Antequera, kde se na kopci tyčí pevnost s kostelem. Nic velkého, ale mělo to své kouzlo a my jsme stejně projížděli kolem na další atrakci Caminito del Rey. To je asi 8 km dlouhá stezka soutěskou nad řekou, která z části vede po chodníku doslova přikovaném do skály a pod vámi protéká divoká říčka z okolní soustavy přehrad. Při průchodu stezkou pravděpodobně narazíte na orly, kteří zde žijí. Měli jsme štěstí, že jich zrovna létalo poměrně dost a krásně jsme je mohli pozorovat dalekohledem. Praktické info o Caminitu del Rey najdete na konci článku. Já jsem si splnil malý sen, protože napoprvé mi návštěva v roce 2017 nevyšla z důvodu oprav. K večeru jsme dojeli do Málagy, která byla v dopravní špičce trochu oříšek a sehnat si ubytování v centru včetně garáže se ukázalo jako skvělá volba.
Okolím Málagy na kole
Ve středu jsme si přivstali. Po snídani jsme si šli do cyklistické půjčovny bike2malaga vyzvednout objednané silničky. V Malaze je hustá síť cyklostezek a jedna nám začínala hned za domem. Díky mému orientačnímu super smyslu jsme se bez větších problémů vymotali z města do kopců nad městem. Od pobřeží jsme šlapali skoro až do 1000 metrů nad mořem. To je jako vyjet třikrát z Bystřice na Hostýn. Nikam jsme nespěchali a jen jsme si užívali příjemné teplo, ohleduplné řidiče, krásný asfalt a poctivý kopec. V horské vesničce Comares jsme se občerstvili a sjeli nekonečným sjezdem a údolím na pobřeží do Vélez-Málaga, odkud jsme pokračovali po silnici podél moře. Před Málagou jsme zastavili na jedné pláži a rovnou z cyklistického jsme skočili do osvěžující vody. Co já bych za takové možnosti dal tady u nás v Česku! Čím blíž jsme byli Málaze, tím intenzivnější byla doprava. Jeli jsme po čtyřproudé cestě, kde ovšem jeden pruh byl vyhrazený pro bus, taxi, koloběžky a cyklisty. Takto jsme dojeli až do centra k našemu bytu a zakončili jsme tak skoro 100kilometrový výlet. Na večeři jsme zašli do města, kde jsme si opět objednali na stůl hromadu tapas. Západ Slunce jsme pak pozorovali z jednoho střešního baru s vyhlídkou na kopce nad městem i přístav.
I na čtvrtek jsme měli půjčená kola. Počasí bylo lehce nestabilní, a tak jsme z plánované trasy nakonec drželi jen směr. Cesta z města se ukázala jako trochu adrenalinová, když jsme se proplétali po dálnici vedoucí kolem letiště (pohyb cyklistů zde byl legální, ovšem ne úplně komfortní). Kopce nad městečkem Mijas byly v mracích. My jsme se zasekli v husté dopravě u města Benalmádena a nebylo nám příjemné, jak funíme do prudkých kopců a za námi se vzorně táhne had aut. Proto jsme se po dešťové přeháňce projeli malebným Mijas a sjeli dolů k pobřeží, kudy jsme se vrátili zpět do Málagy. Abychom se vyhnuli šílené dálnici u letiště, dali jsme si malou gravelovou vložku, o které jsme se pak dozvěděli, že ji žiletky běžně používají pro cestu z Málagy. Tentokrát to dělalo 75 kilometrů. Pozdní odpoledne jsme zakončili na městské pláži Malagueta. Jen byla škoda, že nám opalování zhatil mrak a později okolní domy, za které se Slunce schovalo.
Pátek byl náš poslední dovolenkový den. Dopoledne jsme věnovali prohlídce Málagy, konkrétně Alcazaba de Málaga a Castillo de Gibralfaro. Určitě doporučuji za návštěvu. Pevnost (alcazaba) je pěkná, ale nesmíte své očekávání srovnávat s Alhambrou. Z hradu na kopci Gibralfaro je pak úžasný výhled na okolí. Kolem poledne jsme se vydali autem po pobřeží směrem na východ s tím, že se někde vyvalíme na chvíli na pláž. Jako správní středoevropané jsme dali turbo opalování. Proč se mazat, když se chceme opálit. Moře bylo navíc osvěžující a na pláži příjemně pofukovalo. Zanedlouho v klimatizovaném autě jsem pod tričkem na vlastní spálenou kůži pocítil, co to znamená Costa del Sol. Zpět do Alicante jsem zvolil ze dvou tras tu malebnější – dálnicí pod Sierra Nevadou do Granady a pak po stejné trase jako první den. Poslední zastávkou byla oblast Torrevieja, kde kámoš koupil dům a zrovna v tom termínu jej přebíral. Poslední noc jsme tedy strávili u něj, odkud to na letiště v Alicante bylo ráno jen asi půl hoďky.
Týden v Andalusii byl super. Kombinace s kolem bylo parádní zpestření. I tak nám stále chybí západní část, kde stojí za návštěvu například Sevilla, Cádiz, Gibraltar nebo malebné městečko Ronda či milionářská Marbella. Inspiraci na další dovolenou tedy máme. Jen zcela jistě v červnu nebo na konci září, abychom se tam neupekli.
Závěrem pár cestovatelských tipů
Alhambra – info
Vstupenka stojí 14 € a toho času bylo možné koupit ji jen v předprodeji online. Doporučuji koupit si vstup hned ráno na otevření, jelikož tak máte největší šanci, že v komplexu bude co nejméně lidí. Nám hrál do karet ještě covid a s tím spojené omezené kapacity pro vstup. Procházka areálem nám zabrala asi 4 hodiny a do některých paláců bylo potřeba opakovaně se prokázat vstupenkou a ID kartou. V celém areálu se nachází fontánky s pitnou vodou, takže stačí mít s sebou menší PETku a žízní neumřete.
Caminito del Rey – info
Je potřeba koupit si vstupenku za 10 € v předprodeji. Nejen v sezóně bývají vyprodány několik týdnů dopředu, takže s tím neotálejte. Přístup na stezku je pěším tunelem poblíž restaurace El Kiosco u přehrady Guadalhorce (mimochodem krásná voda ke koupání). Parkovací kapacity tam jsou omezené, respektive možná si budete muset zaparkovat o kus dál a dojít. Stezka končí ve vesnici El Chorro. Odtud je to k autu pěkný kus cesty, proto zde jezdí každých 30 minut shuttle a stojí pár euro (přesně si už nepamatuji). Stejně tak můžete zaparkovat v El Chorro a na začátek stezky dojet busem. El Chorro je také vlaková stanice, kam se dá dojet vlakem z Málagy. Na stezku se hodí vzít si aspoň malé občerstvení a vodu. Pokud trpíte závratí, stezku vám nedoporučuji.
Půjčení kol v Málaze
Pokud jste cyklo nadšenci a chcete si v Málaze půjčit kvalitní silničku, doporučuji půjčovnu bike2malaga. Kola jsme měli připravená na domluvený čas včetně zvolených pedálů. Provozovatel je sám cyklista a rád poradí. Také si zde můžete objednat “švih” s doprovodem dle vaší kondice a nebo se přidat k organizované skupince. Pokud chcete jet sólo, na webu mají mnoho doporučených a dobře popsaných tras.
Půjčení auta
Já jsem v Alicante využil společnost RecordGo. Z nějakého záhadného důvodu se nám podařilo chytit akci, kdy jsme za 120 € měli na týden zcela nové SsangYong Korando včetně kompletní pojistky. Recenze na Googlu mají strašné, ale já jsem půjčovnu využil již třikrát a vždy bez problémů a pokaždé auto s nájezdem pod 1000 km. Doporučuji vzít plnou pojistku, jinak od nich dostanete “ceník škrábanců” včetně měrky a věřím, že se jej nebudou bát použít. Ale záleží na vašem přístupu k riziku a velikosti auta. Tohle mid-size SUV mělo občas v garážích centimetry od škrábnutí.
Kde jíst
V téhle části Španělska kdekoliv! Ať už chcete něco místního, tapas, nebo mořské plody a ryby, určitě nešlápnete vedle. Jak jsem psal výše, užívali jsme si snídaně v kavárnách. Večeřeli jsme obvykle hromadu tapas, abychom vyzkoušeli co nejvíc chutí. Arabský vliv v Granadě a Córdobě můžete ochutnat i na talíři. A v neposlední řadě Andalusie je místem, odkud pochází studená rajčatová polévka gazpacho. Ceny zde jsou přijatelné (večeře pro dva i s pitím za 30 € není problém), ale občas můžete narazit na jazykovou bariéru. A nesmím zapomenout na červené víno z oblasti Rioja. V supermarketech koupíte vynikající kousky i pod 5 €.
Ubytování
Vybírali jsme na Bookingu a Airbnb podle kritéria “co nejvíc v centru s garantovaným parkováním”. Pokud máte auto, dejte si tu práci a hledejte buď ubytování s garáží a nebo v recenzích hledejte zmínku o parkování. Pokud auto nemáte, ubytujte se dle libosti (v Málaze bych doporučoval oblast kolem pláže Malagueta a nebo v centru)
Řízení ve Španělsku
Za ten týden jsme najezdili přes 1300 kilometrů. Z velké části to bylo po dálnicích, kde je rychlostní limit 120 km/h, který řidiči dodržují a cestování je velice klidné. Místy byly dálnice až prázdné. Na našich cestách jsme nenarazili na dálnici s mýtem. Na poplatek vás dopředu upozorní Google Maps, podle kterých jsme se navigovali. Ve velkých městech je provoz samozřejmě hustý, ale relativně organizovaný. Často mě mátly semafory, které více sloužily chodcům než autům. Návěstidlo svítilo buď červeně a nebo blikalo žlutě – na žlutou se mohlo jet, ale stále se musela dávat přednost chodcům.
Všechny výše zmíněné informace odpovídají době naší návštěvy (6/2021) a v čase se mohou měnit.