Rubriky
Cesty

Nahřátí kostí na Tenerife

V listopadu jsem se rozhodl utratit pár těžce naspořených peněz za nějaký letecký výlet. Do očí mě trkly relativně levné letenky na Kanárské ostrovy. Po chvilce googlení a zjišťování základních informací o Kanárech jsem jako destinaci zvolil největší z ostrovů – Tenerife. Cestovní horečka se projevila již měsíc před odletem, kdy jsem se snažil získat rady a tipy na cestu, kde se ubytovat, jaké půjčit auto, co vlastně vidět. Plán byl neurčitý, ale představu jsem měl. A tak už zbývalo jen vyrazit… (Praktické tipy na cestu najdete v druhé půlce článku)

Neděle 8.1.2017 – cesta tam

Let s Ryanairem (zpáteční za cca 90 EUR) jsem booknul z Krakowa, kam bylo potřeba vyjet už po šesté hodině ráno. I přes noční sněžení a ukrutný mráz pod mínus 20 stupňů jsem na parkovišti Orange Parking zaparkoval s rezervou dvou a půl hodiny do startu. Krakowské letiště nepatří zrovna mezi ty, kde je čekání zábavné, nicméně je nové a moderní. Start se konal na čas a zcela zaplněné letadlo se vydalo na 5 a půl hodiny dlouhý let. S hodinovým časovým posunem jsme přistáli na letišti Tenerife-Jih podle plánu pár minut před 16. hodinou a při výstupu z letadla nás přivítal krásně teplý vánek. Ještě v neveřejné části letiště jsme si v půjčovně TopCar Autoreisen vyzvedli klíčky od zamluveného auta a šli ho najít na parkoviště. Čekala nás asi 40 minut dlouhá cesta po dálnici na předměstí Santa Cruz, kde jsme měli přes Airbnb zajištěný skvělý byt s výhledem na moře. Po příjezdu jsem zaparkoval auto v garáži a šel si lehnout, protože mě cesta zmohla. Večer jsme si ještě zašli do blízké pizzerie na jídlo a pivo. Bylo super sedět v 9 večer na zahrádce v krátkém rukávu. To se u nás kolikrát ani v srpnu nepodaří.

Pondělí 9.1.2017 – Santa Cruz, La Laguna a pohoří Anaga

První cesta v pondělí vedla do blízkého Lidlu pro něco k jídlu a potom jsme podle navigace mířili do centra Santa Cruz najít nějaké parkoviště. Nebylo to úplně snadné, nicméně v placené garáži je vždycky místo. Nejprve jsme se šli podívat k moři na budovu auditoria, kde jsme na sluníčku posnídali.

Poté jsme se vrátili do centra Santa Cruz, které mě osobně moc neoslovilo. Za zmínku a návštěvu ale jistě stojí místní tržnice, kde seženete čerstvé ovoce, zeleninu, maso, ryby a další dobroty (pouze v pondělí byly asi dvě třetiny stánků zavřené). Kolem poledne jsme se za pomoci navigace několikrát zamotali na cestě do sousedního univerzitního městečka San Cristobal de La Laguna, kde je kromě severního letiště malebné historické centrum. Parkování zde bylo sice zdarma, za to omezené a na dvou zcela plných parkovištích jsme ve změti jednosměrek asi 10 minut kroužili, než jsme urvali fleka. V La Laguně jsme si prošli historické centrum, podívali se na město a okolí z věže kostela a dal jsem si své první tapas a kolu.

Zbývaly asi 3 hodiny do západu slunce a my jsme měli v plánu ještě projet pohořím Anaga a vykoupat se v moři. Pomocí navigace jsme se vymotali z města a jeli jsme do turistického infocentra Mirador Cruz del Carmen, kde můžete jednak získat cenné informace o pohoří Anaga a také zde získáte informace o turistických trasách v pohoří. Anaga se rozkládá na severním cípu ostrova a je charakteristické svou zelenou barvou. Rostou zde cypřiše a vavřínové lesy a je tu o poznání méně turistů. Také jsem zde poprvé přišel do kontaktu s úzkými a strmými silničkami, které nás provázely prakticky celou dobu na Tenerife.

Pohoří (ve výškách přes 800 m) jsme přejeli až k severnímu pobřeží, kde jsme skončili na pláži v zapadlé vesničce Almáciga. První čvachtačka byla prozatím jen po kolena v poměrně rozbouřeném moři na krásném černém písku.

Po odeznění prvního „wow“ efektu jsme opět překonali značné převýšení a přejeli na opačnou stranu pohoří do městečka San Andrés na okraji Santa Cruz, kde se nachází údajně nejhezčí pláž na Tenerife se saharským pískem. Zde jsem se okoupal v moři, které bylo na první dotyk celkem studené, ale jakmile tam člověk vlezl, bylo to příjemné. Po koupačce jsme navštívili místní restauraci, kde jsme si dali nějaké plody moře, ačkoliv jsme vlastně pořádně ani nevěděli, co a jak si objednat. Potom už za tmy jsme projeli v dopravní špičce přes Santa Cruz na „naše“ předměstí.

Úterý 10.1.2017 – Teide

Ačkoliv na nejvyšší horu Pico del Teide je možné vystoupat po svých, z časového důvodu jsme to nechali na lanovce a aktuální předpovědi počasí, která se jako nejlepší zdála právě pro úterý. Ze Santa Cruz nám navigace nabídla na Teide parádní kochací silnici, která především v první části neskutečným způsobem stoupala vzhůru. Od určité nadmořské výšky vystřídal vyprahlou krajinu piniový les, který později zase přešel v typickou sopečnou krajinu.

Ze Santa Cruz to bylo asi 60km, ale se všemi kochacími zastávkami a milionem zatáček nám cesta trvala skoro dvě hodiny. Před polednem jsme si vystáli krátkou frontu na lístky na lanovku (27 EUR zpáteční), která nám jela za půl hodiny. Nicméně jsme se dostavili takříkajíc za 5 minut 12, protože při čekání na lanovku se za námi vytvořila taková fronta, že bysme jinak asi Teide s díky odmítli. Lanovka jela nahoru asi 10 minut a ten den bylo možné se pohybovat pouze v bezprostřední blízkosti lanovky, trekové cesty byly uzavřené. Pod vrcholem Teide jsme se chvíli kochali, udělali nějaké fotky a asi za půl hodiny jsme sjeli zpátky k autu.

Z Národního parku Teide jsme pokračovali k severnímu pobřeží, konkrétně do městečka La Orotava, kde jsou k vidění pěkně udržované kvetoucí zahrady a poté jsme jeli do mořského letoviska Puerto de la Cruz, kde jsme si prošli pěkně upravené pobřeží s promenádou a vyzkoušeli jsme churros.

Tohle letovisko bylo dle mého asi takový turistický strop, co bych byl schopný akceptovat. Na večer jsme se přesunuli zpět do našeho bytu u Santa Cruz.

Středa 11.1.2017 – TOP celého výletu

Z mého pohledu byla středa TOP celého výletu. Autem jsme objeli prakticky celý ostrov. Nejprve jsme se vydali po severní dálnici do městečka Icod de Los Vinos, kde roste tenerifský symbol – dračí strom, konkrétně údajně nejstarší dračí strom na ostrově (odhadem 600 let, ale místní tvrdí, že má přes 2000 let).

Pokud máte více času, najdete zde také muzeum guančů (původních obyvatel ostrova) a neřidiči ocení místní vinařskou oblast s množstvím vinoték. Další zastávkou bylo městečko Garachico, které je známé svými „mořskými bazénky“, které vznikly zaplavením lávových útesů mořskou vodou.

Po krátké zastávce na kávu hned u těchto bazénků jsme pokračovali na přejezd přírodního parku Teno, což vzhledem k časovým možnostem nebylo spolu s Garachicem v plánu, nicméně zpětně jsem rád, že jsme takovou okružní jízdu po ostrově podnikli. Garachico se mi hrozně moc líbilo, ale netušil jsem, co přijde asi za půl hodiny a o tisíc zatáček později. Přírodní park Teno jsou strmé kopce na jihozápadním cípu ostrova dosahující sotva 1000 metrů. Nicméně právě jejich strmost a hluboká údolí spolu s porosty opuncií a klikatícími se silničkami stojí za návštěvu.

Podle všeho lze v těchto končinách podnikat turistické výlety, ale my jsme pokračovali ke známé vesničce Masca, která je tvořena několika domky postavenými v nepředstavitelně příkrém terénu. Z vesničky vede vyhledávaná turistická stezka kaňonem k moři. Ačkoliv jsme byli asi 600 metrů nad mořem, slunce pražilo a bylo pořádné vedro. Po okolí rostly stromy s mandarinkami nebo opuncie s plody, které jsme si nejprve zakoupili u místního prodejce a pak jsme si další sami trhali přímo z volné přírody. Ano, pár trnů mám v prstech zapíchané doteď.

Z vesničky Masca jsme přejeli do Los Gigantes, menšího přítavního letoviska, odkud jsme chtěli zkusit podniknout plavbu lodí do soutěsky Masca. S trochou štěstí jsme u společnosti organizující plavby narazili na původem Slovenku, která nám zajistila lístky na loď, která zrovna odjížděla (zpáteční plavba 15 EUR). Tedy, on to byl spíš člun, který na vlnách pořádně skákal, takže to pro mě byl trochu adrenalinový zážitek.

V soutěsce Masca je pouze molo a pláž, ale okolí má neskutečnou atmosféru. Měli jsme něco málo přes půl hodiny, abychom se pokochali, případně okoupali. Loď zpět již byla větší a cesta byla rychlejší a klidnější. Poté nás čekal podvečerní přejezd k jižnímu letišti do surfařské a rybářské vesničky El Médano. Navigace nás dementně táhla nejkratší cestou mezi banánové plantáže, takže jsme chvíli bloudili, než jsme se dostali na hlavní cestu směrem na Los Cristianos, nejznámější letovisko na Tenerife. Právě při průjezdu kolem Los Cristianos, Costa Adeje a Las Galletas jsme narazili na solidní dopravní zácpy a přesně v těchto místech bych na Tenerife nechtěl trávit svou dovolenou – samé hotelové komplexy a zástupy turistů. El Médano je zatím ještě klidné městečko na pobřeží, které je známé výukou surfování a množstvím restaurací servírujících čerstvé ryby, kde jídlo seženete od 6 EUR. Po setmění nás čekalo jen 40 minut po dálnici do Santa Cruz.

Čtvrtek 12.1.2017 – návrat zpět

Ve čtvrtek jsme se po snídani vydali rovnou na letiště, odevzdat auto do půjčovny a počkat si na nástup do letadla. Do Krakowa jsme přiletěli po 8. hodině večer a i s krátkou zastávkou na jídlo jsem byl po 23. hodině plný zážitků zpátky v Přerově.


Užitečné informace pro cestu (nejen) na Tenerife

Jak cestovat?

Levné letenky na Kanárské ostrovy z našeho okolí seženete z Katowic, Krakowa, Budapešti nebo například Berlína u společností Ryanair a WizzAir. Já doporučuji Ryanair, protože mají „štědřejší“ pravidla pro příruční zavazadla. Na lety z polských letišť je výhodné cestovat autem, protože se jede po dálnici a parkovné je velice příznivé. Samotný let z Polska trvá přes 5 hodin, což je pěkná nuda.

Co stihnout na Tenerife?

Kromě výše zmíněného v závislosti na časových možnostech bych doporučoval ještě vyhlídkovou plavbu za velrybami a delfíny (z Los Gigantes) nebo turistické výlety po horách. Možná by Vás zaujala také návštěva Loro Parku a Siam Parku, což má být jakási zoologická s papoušky, delfíny, vodními živočichy, zvířaty, atd. A určitě doporučuji udělat si čas na jídlo z místních ryb a mořských plodů + kanárské brambory, které se připravují ve slupce a jsou velké jako cherry rajčata.

Kde bydlet?

Nejprve jsem si zabookoval několik hotelů přes booking.com s tím, že se později rozhodnu. Nakonec jsem zvolil Airbnb, které vyšlo cenově stejně, ovšem s lepší nabídkou. Pokud máte aspoň trochu duši dobrodruha, vyhněte se profláklým turistickým resortům na jihu ostrova. Pokud budete mít k dispozici auto, ubytujte se kdekoliv jinde v rozumné blízkosti od hlavních silnic, kterými se rychle a snadno dostanete po celém ostrově. Ne každá lokalita nabídne možnost koupání v moři, protože pobřeží je zde velice členité a strmé. Z mého pohledu se právě předměstí Santa Cruz jevilo jako výhodné. Určitě si ale pohlídejte, jestli je u ubytování možnost parkování zdarma a jakou formou (garáž, na ulici, za plotem na pozemku, atd.)

Jak se pohybovat po Tenerife?

Ačkoliv je na Tenerife dostupná síť autobusů jezdících pod značkou Titsa, nejlepším řešením je půjčit si na ostrově auto. Pro pobyty do jednoho týdne je to asi nejchytřejší řešení. Já jsem si zde půjčoval auto poprvé v životě, a tak jsem byl z toho trochu vyjukaný. Co jsem tak odpozoroval a vyčetl na různých cestovatelských webech, nejlepší autopůjčovnou s poměrem cena/výkon je Top Car Autoreisen a Cicar. Já jsem měl půjčený Renault Clio od Top Car Autoreisen, který neměl najeto ani 3000 km, takže v super stavu včetně integrované navigace (mimochodem navigaci doporučuji). Půjčovné na 5 dní stálo 120 EUR včetně neomezené pojistky, nulové spoluúčasti a nulové zálohy. Platili jsme jen benzín na benzinkách ve stylu „plná/plná“. Klasické půjčovny jako Budget, Avis, Goodcar atd. jsou na první pohled levnější, ale ve finále Vám na pojistkách natřískají mnohem větší poplatky. Pokud jste střelci a nevadí Vám nechávat zálohu na kreditce ve výši cca 700 EUR (na auto velikosti Renault Clio) se spoluúčastí ve stejné výši, rozšiřující pojistku nepotřebujete. Jinak právě tyhle autopůjčovny si za připojištění s nulovou spoluúčastí účtují kolem 30 EUR za den (!!!).

Jak se řídí na Tenerife?

Záleží kam pojedete. Na dálnicích platí rychlostní limit 120 km/h, který řidiči dodržují a je normální, když v pravém pruhu jede auto třeba 100 km/h. Žádné stresy. Na okreskách jsem byl často zmatený, kolik se může jet a nepomáhala tomu ani navigace, která hlásila jiné rychlostní limity, než ve skutečnosti stálo na cedulích. Nicméně jakmile se vydáte do hor, je úplně jedno, jaký je rychlostní limit, protože jsou úseky, kde i 30 km/h je ukrutná rychlost – auto buď nepojede a nebo to bude nebezpečné. Řízení v horách byl super zážitek, ale kdybych v autě neměl asistent rozjezdu do kopce, tak se mnohokrát opotím. Tenerife je totiž jeden velký kopec, kde pořád jedete nahoru nebo dolů, což ve městech znamená často rozjezdy do brutálních kopců. Auto velikosti Renault Clio je ideální a nemá smysl půjčovat si něco většího jen proto, že chci zamachrovat nebo řídit velké auto. Parkování ve městech je všeobecně problém. Místa zdarma bývají zaplněná, ale parkovací domy a garáže jsou ve všech větších městech. Parkovné stojí s různými modifikacemi kolem 3 centů za minutu. Parkování na Teide je bez problémů, pokud dorazíte před polednem. Parkování v Masce je loterie. My jsme tam přijeli asi ve dvě odpoledne a měli jsme štěstí, že tam bylo jedno místečko akorát pro Clio. Benzín je na Tenerife levný. Litr naturalu 95 se dá koupit pod 0,9 EUR, ale také výrazně dráž, pokud jej kupujete v exponovaných střediscích. Benzínek je všude dostatek, ale je potřeba počítat s tím, že v kopcích si auto sosne víc.

Zajímají Vás ještě nějaké detaily? Určitě nejsem za 5 dní na ostrově mistrem na Tenerife, ale věřím, že dokážu podat zajímavé a cenné informace. Klidně se ptejte v komentářích. Všechny údaje jsou platné pro leden 2017.