Úvod
Na začátku byla zvědavost a touha po dobrodružství. Dá se z Moravy dojet do rakouských Alp vlakem za rozumnou dobu a cenu? Odpověď je, že ano. Proto jsme se v půlce září vydali jen s batohem na zádech na tři dny a dvě noci do oblasti Semmeringu a Raxalpe.
Horský průsmyk Semmering je známý nejen lyžařským střediskem, ale také jednou z nejkrásnějších železničních tratí na světě, tzv. Semmeringbahn. Do této oblasti se dá z Přerova dostat pohodlnými vlaky do 4 hodin cesty a jízdenky jsou k dostání kolem 600 Kč. Raxalpe je náhorní plošina ve výškách 1600 – 2000 metrů se strmými skalnatými svahy, kde na konci 19. století začala vznikat alpská turistika. Nachází se zde první visutá kabinová lanovka v Rakousku a místo je ideální pro ferratové výlety.
Den 1. – Výstup na Heukuppe
Ačkoliv původní itinerář vypadal trochu jinak, museli jsme plány výletů přizpůsobit předpovědi počasí. První den jsme po šesté hodině ráno s několika přestupy mířili přes Břeclav a Wiener Neustadt do stanice Payerbach a odtud místním autobusem do horského sedla Preiner Gscheid (1069 m.n.m.). Kolem půl jedenácté jsme se pak s plnými batohy vydali vzhůru do sedla Törl (1768 m.n.m.) a kolem Karl-Ludwig-Haus až na nejvyšší Heukuppe (2007 m.n.m.). Celou cestu jsme měli krásné výhledy do okolí. Dokonce jsme na stráni chvíli pozorovali stádo kamzíků a já jsem před sebou vyplašil pěkně ošklivou zmiji. Vrátili jsme se k chatě, kde jsme si za lidových 5 EUR koupili Almdudler. Bohužel, veškeré nápoje měli jen ve skle, takže jsme to museli vypít na místě.
Druhá část výletu vedla prakticky z kopce, ale terén náhorní plošiny byl vcelku kamenitý a kilometry ubíhaly pomaleji, než jsem předpokládal. Kolem Neue Seehütte jsme pokračovali až na Ottohaus, odkud jsem plánoval sestup do údolí. Čas nás však už tlačil a rozcestník naznačoval, že sestup dolů bude pomalý. Proto jsme se rozhodli pokračovat na Raxalm Berggasthof k horní stanici lanovky, kde jsme s trochou štěstí získali jedny z posledních míst toho dne směrem dolů za “symbolických” 20 EUR na osobu. Poslední 4 kilometry údolím na ubytování ve vesnici Reichenau an der Rax byly v parném dni trochu na morál. Odměnou nám bylo večerní posezení na krásné terase s výhledem na kopce, kde jsme ten den nachodili 21 km s převýšením 1200 metrů.
Den 2. – Semmering Bahnwanderweg
Druhý den jsme se podle předpovědi probudili do deštivého rána. Oblačnost měla kolem oběda ustupovat. Nejprve jsme nasadili náhradní plán a jeli jsme vlakem do blízkého městečka Gloggnitz, kde jsme navštívili opravdu velkou podnikovou prodejnu Lindt. Před polednem jsme to riskli a nasedli na autobus do Semmeringu. Ačkoliv jsme cestou projeli několik slušných přeháněk, příroda se nad námi smilovala. V Bille v Semmeringu jsme si na cestu koupili několik leberkäse v housce, pivo a vydali jsme se vstříc naučné stezce kolem horské železnice. S každým kilometrem se počasí lepšilo, teplota příjemně stoupala a my jsme se pořád motali kolem kolejí a tunelů. Šli jsme přes známou vyhlídku “20-Schilling-Blick”, odkud byla vyfocena fotka na tehdejší rakouskou bankovku, hádejte jaké hodnoty?
Naše putování podél kolejí skončilo pod známým dvojitým viaduktem Kalte Rinne. Odtud jsme malebným Breitensteinem stoupali do sedla poblíž vrcholu Kreuzberg. Podhorskou krajinu střídaly lesy a louky, sem tam osamocený statek a pastviny s dobytkem. Jak jsme se přehoupli směrem na Reichenau, otevřely se nám výhledy na masiv Raxalpe. Přes kopec Stojerhöhe jsme sestoupili až do naší vesnice, kde jsme po 19 kilometrech a 600 nastoupaných metrech ukončili výlet opět na terase s lahví rakouského vína.
Den 3. – na vlak do Mürzzuschlagu
Třetí den jsme se vydali opět s plnými batohy. Po osmé hodině ráno jsme jeli opět autobusem do sedla Preiner Gscheid. Když jsme vystupovali, zrovna končila slušná dešťová přeháňka a teplota nebyla nejvyšší. Původní pěšina ve vzrostlém lese se brzy proměnila v zarostlou pěšinu, takže jsme nebyli mokří z deště, ale z trávy, kterou jsme se prodírali. Turistická pěšina byla čím dál víc neprůchodná, ale směrem na Beeralplkopf jsem v mapě uviděl několik paralelních lesních cest, po kterých se nám šlo mnohem lépe.
Cílem nám byla výletní Scheibenhütte na kopci Grosse Scheibe s nádhernými výhledy na Raxalpe i druhým směrem na Mürzzuschlag pod námi a farmu větrných elektráren nad lyžařským střediskem Stuhleck. Nakonec nás čekalo “jen” několik kilometrů dolů do města. Z části se šlo pohodlně po široké lesní cestě, z části pěšinou po schodech z kořenů. Musím říct, že dole nás už po třech dnech turistiky pěkně pálili lýtka. V Mürzzuschlagu jsme si našli na náměstí asi jedinou restauraci a dali si příjemné polední menu s polévkou i salátovým barem a pivkem. Po těch 15 kilometrech a 600 nastoupaných metrech to bodlo. Pak už jsme se jen přesunuli na nádraží, odkud nám jel o půl třetí railjet do Vídně s následným přestupem na polské EC do Přerova. Ještě musím zmínit, že jsme si na zpáteční cestě projeli celou Semmeringbahn a výhledy z vlaku stály za to.
Proč jet do Raxalpe?
Je to pro nás z Moravy nejbližší kontakt s Alpami, navíc se slušným spojením veřejnou dopravou. Ačkoliv náhorní plošina nedosahuje výšky alpských velikánů, prostředí je malebné s nádechem velehor. S trochou štěstí se tam dá dostat i na otočku. Pokud chodíte na ferraty, je tam mnoho tomu určených tras.
Ubytování a jídlo v oblasti Raxalpe
Pro cestování bez auta jsem jako ideální základnu zvolil vesnici Reichenau (a nebo případně vedlejší Payerbach, kde je železniční stanice). Našel jsem tam několik cenově přijatelných apartmánů. V Reichenau jsou také dva supermarkety a několik restaurací. Jen pozor, že mimo prázdniny mají omezenou provozní dobu. V pondělí a v úterý nebylo prakticky kam zajít na jídlo, takže jsme se spokojili se Sparem. Nahoře v Raxalpe funguje několik horských chat i s kuchyní. O víkendech by neměl být problém i mimo sezónu.
Jak cestovat do Raxalpe?
Z Česka je skvělé vlakové spojení, kdy rychlíky směr Graz zastavují ve Wiener Neustadtu a v Mürzzuschlagu a některé v Semmeringu. Ve Wiener Neustadtu lze přestoupit na osobní vlak směr Payerbach-Reichenau. Dále směrem na Semmering a Mürzzuschlag toho času jezdily výlukové autobusy a nebo z Gloggnitz potom běžné linkové autobusy. Doporučuji dobře překontrolovat přímo na stránkách nebo v aplikaci ÖBB, je to trochu chaos. Směrem do Raxalpe jezdí několikrát denně autobusy z nádraží v Payerbachu, ale četnost je omezená (např. dva ráno, dva k večeru). Pro nákup jízdenek doporučuji aplikaci ÖBB, kde si koupíte jízdenky i do autobusu. Jen je škoda, že ta aplikace stále neumí Apple Pay, takže nezbývá než platit PayPalem a nebo zdlouhavě opisovat číslo platební karty.
