Po loňském prázdninovém výletu na západní Ukrajinu jsme s přáteli naplánovali o pár dní delší cestu do Kyjeva a Oděsy. Ukrajina nás okouzlila v mnoha směrech a tak jsme se na tuto expedici těšili prakticky od Vánoc, kdy jsme kupovali letenky. Rád bych se tedy tímto článkem podělil o své nadšení z tého krásné země, přidal pár tipů na cestu a hlavně Vás uklidnil, že je Ukrajina i přes ozbrojený konflikt s Ruskem na východě bezpečná.

První den v Kyjevě

Náš let z Bratislavy do Kyjeva startoval v 8:20, takže jsme dlouho spekulovali, jak se na letiště dopravit. Nakonec zvítězila varianta noclehu v Bratislavě den předem a pohodlné ranní cesty na letiště. Díky časovému posunu +1 hodina jsme byli na letišti Kyjev-Zhulyany přibližně před 11. hodinou. Chvíli jsme na letištní wifi řešili menší zádrhel s ubytováním, vyměnili jsme si peníze, já jsem si koupil jako internetový závislák SIM do telefonu a vydali jsme se na trolejbus do města, který má zastávku asi 300 metrů od terminálu. Hned jsme si šli převzít byt přes Airbnb (u stanice metra Universytet) a po krátkém chillu jsme se vydali na první prohlídku města. Zapadli jsme na oběd a pivko, který se díky laxní obsluze poněkud protáhl.

Pokračovali jsme na Náměstí Nezávislosti (známé jako Maidan Nezalezhnosti), kde jsme si dali další pivko a potom jsme pokračovali do parku k památníku „Přátelství národů“ a na protější kopec k chrámu Svatého Michala, kde jsme viděli zajímavou pravoslavnou bohuslužbu. Sešli jsme na nábřeží k Dněpru, které lemuje krásná promenáda se stánky a posezením. Opět jsme chvíli chillovali a pozorovali kolemjdoucí krásky a nakonec jsme se ve večerní špičce přesunuli metrem na náš byt. Po spartánské večeři jsme se „připravili“ na návštěvu nočních podniků a šli jsme si na lehké rozptýlení.

Výlet do Černobylu

Ve středu jsme měli domluvený výlet k jaderné elektrárně Černobyl a městu duchů Prypjať. Vstávalo se brzo a po menší párty předchozího dne to bylo náročné. Nicméně odjezd z Maidanu v 8 ráno jsme stihli a nebýt hrbolatých ukrajinských cest, mohli jsme dospávat v mikrobuse až do prvního checkpointu třicetikilometrové vyloučené zóny. Vjeli jsme do oblasti, odkud se prakticky vytratil život.

Dnes už je zamoření radioaktivitou minimální ve srovnání s dny po výbuchu. Kde se můžou pohybovat lidé, tak tam je radioaktivita v naprosto bezpečných mezích, nicméně stále se na řadě míst nachází tzv. hot-spoty s mnohonásobně vyšší radioaktivitou. Radioaktivita v městečku Černobyl byla 0,15 mikrosievertu, což bylo dokonce o něco méně než v centru Kyjeva. Radioaktivita před novým sarkofágem vybuchlého bloku byla 1,2 mikrosievert, což je stále mnohem méně, než dostanete v nemocnici při rentgenu. V okruhu 10 kilometrů od Černobylu je další checkpoint, kde se reguluje vstup (a výstup) návštěvníků.

Městečko Černobyl dnes stále žije a přímo v elektrárně probíhá rušná práce. Dlouho mi nedocházelo, jaká tragédie se zde odehrála. Radioaktivitu si totiž neumíme dost dobře představit – malá dávka je neškodná, velká Vám může způsobit zdravotní potíže, extrémně velká dávka Vás doslova upeče. Vrcholem exkurze byla pěší prohlídka městečkem Prypjať, což jsou liduprázdné ruiny dříve moderního města pro 50 tisíc obyvatel, především rodin nějak spojených pracovně s černobylskou elektrárnou.

Dnes je Prypjať spíše jako procházkou lesem se zapomenutými budovami. Oficiálně se do budov nesmí provádět, nicméně není na světě asi zvláštnějšího místa, kde by tohle pravidlo někdo kontrolovat. My jsme si tak mohli vystoupat na střechu 16 patrového paneláku s úchvatným výhledem kolem. Prypjať na mě působila jako prohlídka rozpadající se fabriky někde za městem, protože mi nedocházelo to hlavní – za jakých okoností a podmínek zde umírali lidé a proč se museli evakuovat. Pocity z exkurze mám smíšené, nicméně doporučuji ji.

Při cestě zpět do Kyjeva jsme procházeli opět přes dva checkpointy, kde každému člověku byla změřena radioaktivita. Náš celý autobus prošel bez problémů, ale jinak se poté musí řešit nejobvykleji očištění obuvi (kde se radioaktivita hromadí nejvíce). Kolem 20. hodiny jsme už byli zpět na bytě a dali jsme si opáčko předchozího večera.

Čtvrtek opět v Kyjevě

Když se na to dívám zpětně, dobu strávenou v Kyjevě jsme asi podcenili. Druhý den na prohlídku dalších zajímavostí byl málo. Vydali jsme se do Starého Města a opět na nábřeží Dněpru. Ve tři odpoledne jsme za pořádného lijáku předali byt a na nějakou dobu jsme trošku bojovali s počasím.

Nakonec to nebylo tak strašné a my jsme se ze stanice metra Arsenalna přesunuli pěšky kolem Památníku neznámého vojína a Památníku hladomoru do památkové rezervace Pechersk, kterou jsme si prošli jen zvenku. Pokračovali jsme totiž ještě na impozantní památník Mother Motherland, který je součástí Muzea II. světové války. Bohužel, již jsme nestihli muzeum navštívit, takže jsme si jen tohle zajímavé místo prohlédli zvenku. Kolem 20. hodiny jsme se přesunuli na vlakové nádraží, kde na nás čekal noční přejezd vlakem do Oděsy.

Vítej Oděso!

Noční přejezd vlakem byl celkem klidný, což bylo také díky tomu, že jsme se museli rozdělit do dvou kupéček mezi jiné cestující, takže jsme nezklouzli k neřízené vlakové párty. Po šesté hodině ráno jsme vystoupili na vlakovém nádraží v Oděse.

Byt jsme si přebírali až v poledne, takže jsme se vydali rovnou k moři na pláž. Nebylo úplně teplo, ale již v sedum hodin jsme cítili, že sluníčko bude mít sílu. Chvíli jsme měli chill na lehátku, opalovali se, ztrestali flašku vodky a poprvé jsme si šli zaplavat nebo zaházet s talířem. Byla to sranda. Proto jsme se rozhodli na pláž vrátit i po obědě a zbytek dne strávit jako plážoví povaleči. Chytali jsme bronz, lehce jsme se smahli a chystali jsme se na večerní párty. Rozhodli jsme se navštívit vyhlášenou pařící čtvrť Arcadia, což je hotelový přímořský resort asi pět kilometrů od centra Oděsy. Arcadia je taková velká obdoba Stodolní ulice, ovšem s mnohem luxusnějším vzhledem. Pro cestu tam i zpět jsme využili levný Uber. Arcadia v pátek večer neskutečně žila a my jsme se nakonec rozhodli jít do klubu Ibiza, který je největší a pro mě to bylo něco jako být v ráji – všude samé krásky. Neskutečné. Pařba se lehce protáhla a my jsme pak další den poměrně dlouho vyspávali.

Oděsa – černomořská perla

Poslední den na Ukrajině jsme věnovali prohlídce centra Oděsy a známých míst jako je budova opery nebo Potěmkinovy schody s výhledem na přístav a majestátní Hotel Oděsa. Nedaleko od centra začíná delfináriem pláž Langeron, na které jsme strávili zbytek odpoledne na lehátku.

Po večeři jsme se vydali na fotbalový stadion, kde jsme se byli podívat na finále Superpoháru mezi Šachťarem Doněck a Dynamem Kyjev. Ačkoliv mě fotbal nezajímá, zážitek to byl skvělý. Po zápase jsme pak prošli noční Oděsou do baru a pak do postele. Čekalo nás totiž brzké vstávání, přesun Uberem na letiště a ranní let zpět do Prahy.

Cestovatelské tipy

  • Do Kyjeva se dá letět z Bratislavy, Katowic a Budapešti levně s WizzAirem na letiště Zhulyany. Levné letenky lze sehnat také v promo akcích Ukrainian Airlines z Prahy na letiště Borispyl. Z Oděsy jsme letěli s ČSA, kam létá pravidelná linka z Prahy.
  • MHD v Kyjevě stojí 3 hřivny do autobusů a trolejbusů, 4 hřivny pak stojí cesta metrem. V Kyjevě i v Oděse lze využít levných služeb Uberu. Počítejte však s tím, že se jedná o UberX a auta nejsou limuzíny. Stejně tak počítejte s tím, že ve špičce praská metro ve švech, ale je nejrychlejší.
  • Ukrajinská SIM je levná a já jsem svou koupil na letišti (750 minut + 5 GB dat za 125 hřiven). Horší je to ale s kvalitou pokrytí a rychlostí internetu. Prostě nic moc a pouze 3G.
  • Výlet do Černobylu jsme si objednali přes Solo East Travel. Za 100 dolarů jsme dostali celodenní výlet v klimatizovaném mikrobuse, služby průvodce a bohatý oběd. Doporučuji. Firem takhle jezdí do Černobylu více, ale měl jsem pocit, že naše výprava strávila ve vyloučené oblasti a Prypjati nejvíc času.
  • Ukrajinské dráhy mají zvláštní způsob uvolňování jízdenek do prodeje. Na trase Kyjev-Oděsa to nebylo standardně 3 měsíce před odjezdem a museli jsme prodej sledovat prakticky denně. Na této trati je větší poptávka než nabídka. My jsme cestovali ve 2. třídě a vyšel na nás modernizovaný vagón s klimatizací. Případnou 3. třídu nebookujte!
  • Pláže v Oděse nejsou vhodné pro zmlsané povaleče z all-inclusive resortů v Egyptě a Turecku. Je to trochu spartánské a písek je celkem zabordelený. Nicméně pivko na pláži nešlo nad 25 hřiven a občerstvení taky super, pronájem lehátka 80-100 hřiven. Kolem se slunící ukrajinské krásky pak byly doslova k nezaplacení.
  • 1 hřivna odpovídá asi 0,9 Kč. V českých směnárnách Vás však okradou. Peníze rozměňujte až po příletu na letišti nebo někde ve městě. Kurz na letišti byl 28,5 hřiven za 1 euro, ve městě pak něco přes 29 hřiven za 1 euro, vše bez problémů a bez manipulačních poplatků. Rozměňujte z eur nebo dolarů. Platba kartou není v obchodech problém (pokud je akceptují), ale bankomaty ne vždy fungují na 100%.
  • Ubytování jsme měli zajištěné přes Airbnb. Vždy to byly byty a ve čtyřech nás nocleh vycházel na nějakých 250 korun na osobu a noc. Myslím, že jsme vybírali z nabídky těch dražších variant.

Pokud máte k Ukrajině nějaké dotazy, napište je do komentářů a já se pokusím případně poradit.

 

Doporučte článek:Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on LinkedInEmail this to someone