Cílem naší letošní letní dovolené s kamarády byla Gruzie – krásný stát na pomezí Evropy a Asie, o kterém jsem slyšel jen samou chválu. Dnů na cestování jsme neměli nazbyt, takže jsme se z programu snažili vyždímat maximum. Na konci článku najdete užitečné rady na cestu, kde, co a za kolik.
20.7. – Cesta do Batumi
Do Gruzie jsme letěli z Vídně se společností Wizzair. Kvůli brzkému rannímu odletu jsme si střihli noc na letišti. Non-schengenský terminál není tříhvězdičkový hotel, ale místo k přenocování jsme zde našli poměrně snadno. Wizzair létá na letiště v Kutaisi, odkud se snadno dopravíte po silnici do zbytku země. Po příletu jsem si rychle koupil místní SIM a než mi ji operátor aktivoval, odchytil nás taxikář s nabídkou převozu do Batumi. Ve čtyřech nás to vyšlo každého na férových 10 EUR, takže jsme bez keců naskákali do postarší Toyoty Prius a vydali se na dvouhodinovou cestu. Rychle jsme nasávali atmosféru Gruzie a zvykali jsme si na osobitý řidičský styl a všudypřítomné krávy uprostřed hlavního tahu. Za lehkého deštíku jsme se seznámili s první gruzínskou restaurací a starou částí Batumi. První dojmy s plným pupkem byly veskrze pozitivní. Večer jsme se vydali do víru přímořského letoviska a na pobřeží si našli plážový bar s hudbou, kde jsme se příjemně bavili.
21.7. – Pobřeží v Batumi
Další den nás přivítal déšť, a tak jsme ubytování opouštěli až po 11. hodině, kdy se začalo počasí zlepšovat. Koupili jsme si láhev gruzínského vína a vydali se na pláž. Oblázky nebyly pro moje chodidla nic příjemného, ale voda v Černém moři byla úžasně čistá a teplá – nesrovnatelné s ukrajinskou Oděsou na druhé straně moře dva roky zpátky. Když jsme se dostatečně vyřádili v moři, přesunuli jsme se na vydatný oběd. Odpoledne jsme pak prošli promenádu až do nové části Batumi, kde se obrovským tempem budují hotelové komplexy a je tu postavený neobvyklý moderní McDonald´s (údajně jeden z nejhezčích na světě). Na večer jsme se taxíkem přepravili na letiště, odkud nám letělo letadlo do Tbilisi. Kolem půl jedenácté večer jsme se ubytovali v bytě v centru Tbilisi a šli jsme na večeři.
22.7. – Tbilisi – kde moderna střídá historii
Díky pořadu Gebrian VS. jsme měli inspiraci, co v Gruzii navštívit a vidět. Nejinak tomu bylo i v případě hlavního města. Nejprve jsme zavítali na Most Míru a do Rike parku s koncertní síní, která byla postavena a nepoužívána. Odtud jsme moderní lanovkou vyjeli na kopec nad městem k monumentu Mother Georgia s pěkným výhledem. Dále jsme šli ke zřícenině pevnosti Narikala a do starého města do údolí sirných lázní. Již trochu znavení sluníčkem jsme se stavili k chrámu Meteki naproti přes řeku a vydali se zpět na byt, abychom načerpali trochu sil. Před setměním jsme vyjeli pozemní lanovkou na kopec Mtatsminda, kde je úžasný výhled na město. Kdybych chtěl v Tbilisi sbalit holku, vezmu ji na rande právě sem. Kromě nezapomenutelného výhledu je zde ještě zábavní park a jedná se o jakousi rekreační oblast.
23.7. – Výlet do hor
Čtvrtý den ráno jsme měli před bytem přistavené auto z půjčovny. Čekala nás zkouška ohněm – všude zmiňovaný gruzínský silniční chaos a 150 kilometrů dlouhá cesta do Stepancmindy (dříve Kazbegi). Usedl jsem za volant a s pomocí automatické převodovky, Google Maps a navigátora na sedadle spolujezdce jsem se rychle adaptoval na gruzínský styl řízení. Musím říct, že to bylo v pohodě a předjíždění v zatáčkách šlo samo. Kousek za Tbilisi začaly za okny ubíhat pěkné přírodní scenérie a jak jsme se blížili k silničnímu průsmyku v horském středisku Gudauri (asi 2200 m nad mořem), bylo to čím dál lepší. Deštivé počasí se nás drželo prakticky až do Stepancmindy, kde jsme si dali brzký oběd a vyjeli jsme ke Kostelu Nejsvětější Trojice, odkud prý bývá výhled na horu Kazbegi. I přes mraky kolem byl výhled úchvatný. Další zastávkou bylo plánované údolí řeky Terek, kde je několik sirných pramenů a zřícenina hradu Zakagori, kde je zároveň vojenský check-point z důvodu blízké hranice se zakázanou Jižní Osetií. Hned po odbočení z hlavní cesty se ukázalo, že samotným zážitkem bude i cesta 10kilometrovým údolím. Nejeli jsme po polňačce, ale cestou plnou výmolů, děr, vratkých mostů, brodů, strží a kamení. Odměnou nám byly nezapomenutelné výhledy na okolní kopce, až se tajil dech. Tohle za to špinavé auto a několikrát škrtlý podvozek stálo. Cestou zpět do Tbilisi jsme se zastavili ještě u Památníku Gruzínsko-ruského přátelství nad Gudauri, kde je krásný výhled, ale samotný památník je minimálně diskutabilní. Do hlavního města jsme přijeli během večerní špičky, což už bylo trochu náročnější řízení, a já jsem byl rád, když jsem mohl zaparkovat u bytu.
24.7. – Road trip po bizarních místech Gruzie
Tbilisi jsme opustili brzy ráno, já tentokrát na sedadle spolujezdce a navigátora. Vydali jsme se do blízkého městečka Mccheta, které je považováno za historické centrum Gruzie. Konkrétně jsme se zastavili u kláštera Džvari s krásným výhledem na soutok řek Mtkvari a Aragvi. V městečku jsme navštívili katedrálu Svetitskhoveli, která je zapsána na seznam UNESCO a pokračovali jsme dál do města Gori. Gori je známé především tím, že se v něm narodil známý masový vrah Stalin. Je tu jeho muzeum, dům, železniční vagón a pozůstatky pevnosti nad městem. Potom jsme se vydali vyhlídkovou jízdou krásnou přírodou do městečka Čiatura, které mělo být vrcholem všeho bizarního. Čiatura je bývalé hornické město, které po redukci manganových dolů snížilo počet obyvatel ze 30 na 14 tisíc. Známé bylo také pro své rezavé lanovky, kterými jsme se chtěli povozit. Bohužel, lanovky dosloužily asi měsíc před naším příjezdem a nově budované moderní dosud nebyly v provozu. Tak jsme se snažili aspoň zajít na oběd. Najít v tomto městě restauraci ovšem nebylo úplně snadné. Za všudypřítomného bláta jsme se dál vydali do kopců nad městem, abychom se podívali na obskurní kostelík Katskhis-Sveti postavený na osamocené skále. Plni zážitků jsme se vydali do naší poslední zastávky, kterou bylo město Kutaisi. Byt jsme měli opět v centru města, ale okolní ulice procházely rekonstrukcí a tak to vypadalo, jako kdybychom byli ve válečné zóně. Večer jsme se vydali na krátkou procházku do města, kde prakticky není nic k vidění. Dali jsme si výbornou večeři a s lahví koňaku jsme se šli vyspat na cestu zpátky domů.
25.7. – Cesta zpět
Na letiště jsme se vydali s dvou hodinovým předstihem taxíkem. Pomocí aplikace Bolt jsme si objednali vůz na přesnou adresu a přesný čas. Cesta nás vyšla i s dýškem na 20 lari. Letiště v Kutaisi je malé. Nefungují zde elektronické boarding passy, ale na check-in desku nám ochotně vypsali náhradní. Cestující s pasem EU zde mají rychlejší průchod, než domácí cestující. V neveřejné části je předražený duty free shop. Běžné ceny v lari jsou zde prakticky 1:1 převedeny na eura. Koňak se Vám nevyplatí zde nakupovat, když víte, kolik stojí v Gruzii v obchodech. Nejlevnější vína (červená) stála 6 EUR, ale na druhou stranu i tak byla luxusní, takže to doporučuji koupit, pokud hledáte suvenýr a jste limitováni příručním zavazadlem. K občerstvení je zde kavárna a Dunkin Donuts v rozumné cenové hladině.
Praktické tipy a rady
Výlet do Gruzie utekl rychle a zanechal ve mě dojem, že tohle je země, kam se rád někdy vrátím. Zbylo nám toho stále dost k objevování. Gruzie je zatím pro našince velice levná, ale v posledních letech zde turismus strmě roste. Níže jsou slibované tipy a rady, které byly platné v červenci 2019.
Jídlo: V celém článku jsem se skoro nezmínil o jídle. Jídlo je vedle krásné přírody dle mého druhým největším tahákem pro turisty. Prakticky nemůžete šlápnout vedle a všude se dobře najíte (my jsme na slabší restauraci narazili jen jednou). Každý si zde najde, co mu bude chutnat, ať už se jedná o kuřecí, skopové, vepřové nebo bezmasé. Na webu je řada stránek, které se zabývají gruzínskými jídly. Pokud nemáte po ruce mobil s internetem, doporučuji si do Gruzie vytisknout vlastního průvodce jídlem, ať víte, co si dáváte. Za sebe doporučuji vyzkoušet chačapuri, což je jakýsi chléb plněný sýrem. Verze chačapuri adžaruli pochází z oblasti kolem Batumi a je to taková chlebová “loďka” se sýrem a syrovým vejcem. Masové knedlíčky khinkali najdete v každé restauraci. Velice nám chutnala obdoba živáňské odžachuri. Já jsem si zamiloval nakyslou kuřecí polévku čichiritma. Často se setkáte s variantami smaženého sýra sulguni nebo hustou fazolovou polévkou. Víno je v Gruzii vynikající, v restauracích ovšem trochu předražené. Vyzkoušet byste měli také pálenku čača. Pivo zde najdete, ale spíš než na chuť vám jen zažene žízeň. Doporučuji vyzkoušet místní limonády. Hrozně mi chutnala citronová z pivovaru Zedazeni. Vyzkoušejte od stejného výrobce zelenou estragonovou a nebo si kupte v obchodě bizarně chutnající hruškovou nebo “krémovou”. Symbolem sladkých pochutin je v Gruzii čurčchela – na provázku navlečené lískové nebo vlašské ořechy obalené do husté vínové šťávy. Prodávají se úplně všude, vypadají jako svíčky a přezdívá se jim “gruzínské Snickers”.
Restaurace: Jídelní lístky jsme všude měli minimálně v angličtině, často kombinace ruštiny a angličtiny. Jen jednou jsme se zvláštním anglickým překladem bojovali (co asi mohlo být Cage chicken?). S kvalitou jídla jsme měli z většiny případů pozitivní zkušenost. Jen jednou jsme trefili slabší restauraci (a bohužel zároveň i dražší). Ceny hlavních jídel se pohybují plus mínus kolem 10-16 lari (cca 80 – 110 Kč), různé druhy chačapuri se pohybují v cenách 6-12 lari (cca 50 – 100 Kč), polévky jsou vydatné a stojí kolem 6 lari (cca 50 Kč). Jídlo v restauraci se platí klasickým stylem „penízky k účtence do kasír složky“. Dejte si pozor, jak jsou vedeny ceny v jídelním lístku. Někde je uvedeno, že ceny jsou bez DPH. Jinde píšou, že se k ceně připočítává třeba 10 % za servis.
Půjčovny aut a řízení: Pokud si chcete v Gruzii půjčit auto, nebude to úplně levná záležitost. Nejlépe mi vyšla půjčovna Cars4rent – půjčovali jsme auto Subaru Forester na 2 dny s vrácením do jiného města a 100% pojistkou za 160 EUR. Půjčte si SUV s režimem AWD (nebo 4WD či 4×4), protože i hlavní cesty jsou tankodrom a v horách je to nutnost. Řízení v Gruzii není takové peklo, jako se dočtete na internetu. Často se tu předjíždí střemhlav, ale mimo velká města není provoz tak hustý. Pokud nejste úplný začátečník, nemělo by být řízení problém. Benzín je zde velice levný a koupíte jej obvykle kolem 2,5 lari za litr. Čerpací stanice jsou na každém rohu.
Jazyk a jak se zde domluvit: Umíte rusky nebo alespoň umíte číst azbuku? Budete mít výhodu, protože řada lidí ovládá tento jazyk, ačkoliv zde Rusko není úplně oblíbené. Anglicky se nejspíš taky domluvíte, ale může to být občas problém u starší generace. Menu v restauracích bývají anglicky nebo rusky. Dopravní cedule jsou doplněny latinkou. Popisky autobusů jsou ovšem pouze gruzínsky.
Mobilní operátoři: Přiznám se, že jsem si bez rozmyslu koupil na letišti první SIM, která mi přišla pod ruky. Hleděl jsem především na objem dat. 5 GB mě stálo asi 260 Kč. SIM vám prodají oproti registraci pasu. Pokrytí mobilním signálem a internetem bylo na lepší úrovni než v Česku nebo Rakousku. I v horách uprostřed ničeho frčelo LTE, takže můžete neomezeně sjíždět Instáč a nebo mít dobrý pocit, že v případě nehody si můžete zavolat pro pomoc.
Doprava: V Gruzii jsou mezinárodní letiště v Tbilisi, Kutaisi a Batumi. Wizzair létá z Evropy (Vídeň, Praha, Katowice, Budapešť,..) do Kutaisi a cena zpáteční letenky začíná na nějakých 1200 Kč mimo sezónu. Naše letenky stály 4000 Kč na osobu. Do Tbilisi můžete letět z Prahy s Georgian Airways. Do Batumi pak přes Turecko nebo Ukrajinu s přestupem s dalšími dopravci. Pro dopravu v Gruzii jsme vedle půjčeného auta využili služeb různých taxíků a nikdy jsme neměli pocit, že by nás chtěli nějak natáhnout. S autobusy nemáme zkušenost, ale z letiště v Kutaisi jezdí směrem do Batumi a do Tbilisi. Původně jsme z Batumi do Tbilisi chtěli jet nočním vlakem, ale nepodařilo se nám koupit jízdenky. Proto jsme nakonec letěli letadlem za 1000 Kč/osoba. Systém maršrutek jsme nestudovali a pro 1-2 cestovatele, kteří mají čas, se může vyplatit stopovat.
Nakupování: Zde mám na mysli nakupování jídla a pití, jelikož nejsme zrovna shopaholici. Ve větších městech najdete supermarkety i malé krámky, kde hodně obchůdků má otevřeno 24/7. Základní potraviny seženete všude stejně jako pivo nebo gruzínský koňak. Trochu jsme bojovali s dostupností toaletního papíru 😀 Platit kartou nebyl problém. Ovšem v malých městech nebo v horách bych měl raději po ruce hotovost.
Směnárny: Bylo nám doporučeno neměnit peníze na letišti. Jinde ve městech bylo směnáren dostatek a kurzy byly plus mínus podobné, někde lepší a někde horší. Jestli si dobře pamatuji, tak za 1 euro jsme dostali kolem 3,2 lari. Žádný háček a podvod jsme ve směnárnách nenašli.
Pokud Vás ke Gruzii ještě něco zajímá, napište do dikuze pod článkem.